Bezproblémové těhotenství - porod trochu jinak!!!

Moje těhotenství bylo opravdu úžasné. Do čtvrtého měsíce jsem aktivně sportovala, chodila do práce, s dětmi absolvovala školu v přírodě s výlety, v průběhu 6.a 7.měsíce jsme rekonstruovali byt, v 8. měsíci dovolená na Šumavě s procházkami po horách. Ke konci těhotenství už jen příprava na příchod míma. Dva dny před porodem jsem ještě natírala dveře. Bylo mi skvěle. K porodu jsem si vybrala svoji gynekoložku, protože jí věřím a mám ji ráda. Na její radu byl porod vyvolaný, ačkoli podle výpočtu jsem do termínu měla ještě pár dní čas. Do porodnice jsem dorazila s manželem v 6 večer. Oholila jsem se sama doma, protože mi to tak přišlo lepší (i v průběhu menstruace se lépe pečuje o čistotu, pokud nejsou chlupy opatlané od krve - můj názora, po porodu se dalo očekávat větší krvácení, a byla jsem tak potom spokojená). Absolvovala jsem klistýr - dobrovolně. Prošla jsem vyšetřením, pohovorem a potom už jsme s manželem brázdili nemocniční chodby. Občas se vynořila sestra s přenosnou sondou a kontrolovala ozvy. Jenže se to nějak někde zadrhlo, asi jsem dýchala více než jsem měla a začala jsem lehce kolabovat. Tlak letěl dolů a se mnou začlo kolabovat i miminko. A vše šlo ráz na ráz. Kapačka s glukózou, přivolaný ještě jeden lékař. Dali nám chvilku čas na sebrání, jinak na císaře. Po chvilce se to vše naštěstí upravilo, ale ta chvilka nejistoty co se vlastně děje nebyla příjemná. Dovolili mi ptom opět vstát a procházet se. Jenže najednou tu byl zvláštní tlak. Měla jsem co dělat, abych doběhla mezi stahy na porodní sál. Tam se mi asi na třetí zatlačení narodil v půl dvanácté v noci krásný zdravý syn. Jaké bylo překvapení, že plodová voda byla zkalená (barva zelenohnědá) a dítě vykazovalo známky přenášení. Přitom termín jsem měla mít až za týden. Nástřih nutný nebyl (šikovná paní doktorka a porodní asistentky), ale drobné ranky bylo nutné poopravit. Potom jsme si s manželem užívali, že to vše dobře dopadlo. Jenže to nebylo vše. Asi hodinu po porodu se dostvily kruté bolesti, které se stále stupňovaly - proti nim byl celý porod úplná pohoda. Cesta na operační sál přes chodbu se mi zdála nekonečná a čekání na narkózu taktéž. Při tlačení mi totiž praskla křečová žíla mezi konečníkem a pochvou a přibližně 250 ml krve se vylilo dovnitř do tkáně (komu někdy praskla žilka na ruce si dokáže představit, o čem mluvím). Naštěstí transfuze nebyla nutná. Dobré tři týdny jsem měla problémy se sezením a s chůzí.
V životě by mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Jsem šťastná, že jsem mohla mít hned nablízku pomoc. Vím, že po této zkušenosti, bych doma nerodila ani za zlaté prase. Přeji všem, které se pro porod doma rozhodnou, aby je nic takového nepotkalo a vše dobře dopadlo.