Re: oprava..

Lukáši, původně jsem se k tomuhle článku nechtěla vyjadřovat, protože vím, že v tomto případě budu hodně zaujatá proti lékařům, ale když se tak hezky ptáš :o)

To, co tu píše Evženie, mně totiž připomíná můj porod: "...Pak mě doktor zase vyšetřil a s tím, že jsem otevřená na 6 cm, mi "píchnul vodu". Pak už jsem se dobelhala k porodnímu lehátku a na něm se pak snažila prodýchávat kontrakce..." U mne to probíhalo taky tak, i když tady na Rodině se našli lidé, kteří mě více či méně taktně tvrdili, že si vymýšlím, protože takhle už se přece dneska nerodí... Světe div se, taky jsem měla problémy, zvláštní je, že začaly až s péčí lékaře a ještě zvláštnější je, že mě přešly ve chvíli, kdy mě lékař konečně přestal léčit a dal šanci přírodě. V tom okamžiku jsem porodila dítě, i když monitor neukazoval, že by k tomu mělo dojít a i když vnitřní vyšetření v průběhu kontrakce (mimochodem, tyhle vyšetření byly horší než samotný porod - proč se tedy dělaly?) ukázalo, že dítě ještě není správně zrotované, takže teď ho opravdu porodit nemůžu. Takže díky těm zhruba třem hodinkám, co mě měl lékař v péči, jsem si vysloužila v porodopise zaškrtnutí možnosti "rizikový porod", i když jinak bylo vše OK.

A když se mi to po porodu všechno rozleželo v hlavě, tak jsem se začala třást strachy, že příště bych nemusela narazit na porodní asistentku, která by byla ochotná odporovat lékaři, a že by mě tedy mohli tak dlouho "léčit", až by děťátku začaly selhávat ozvy a bylo by nutné ho ze mne vyrvat kleštěma. Tehdy to bylo (zatím) jediné období mého života, kdy jsem zcela vážně uvažovala o porodu doma. Ne z přesvědčení, že doma je to nejlepší. Ze strachu, že bych příště nemusela mít tolik štěstí a v nemocnici by mi nevhodným postupem mohli poškodit nebo dokonce zabít dítě. Dokonce jsme tehdy plánovali pořízení domku v jižních Čechách, takže jsem domek kromě jiných kritérií vybírala i tak, aby byl co nejblíž k rakouským hranicím a z jedné česko-rakouské maminy jsem tahala informace o domácích porodech v Rakousku...

Nevím, jestli Evženii pustili vodu a poslali na lůžko jenom tak z "hecu" a bylo jim fuk, že obojí může mít za následek přerušení přívodu kyslíku k dítěti, nebo jestli k tomu měli nějaký závažný medicinský důvod, třeba že komplikace očekávali, a proto ji chtěli mít pod zvýšeným dohledem (potom by ale i u porodu doma byl čas na transport do nemocnice, protože doma se samozřejmě na vyhrocení situace nečeká). Šňůra kolem krku sama o sobě žádný problém není, má ji spousta dětí, měla ji i moje mladší dcera a nikdo z toho nedělal horor, prostě šňůru uvolnili a přes hlavičku přetáhli. S tím stlačením je to horší a stát se to mně za výše popsaných podmínek, vyčítala bych si, že je to moje vina, protože jsem z blbosti přistoupila na zvýšení rizika pro dítě, zvlášť po zkušenosti s prvním porodem. Tím nechci říct, že doma by k tomu dojít nemohlo, určitě jo, ale na druhou stranu snad ve všech studiích porovnávajících porody nízkorizikových žen doma a v nemocnici měla ta nemocniční skupina větší množství prováděných operativních ukončení porodu. A dětí umíralo stejně jak doma tak v nemocnici, bez ohledu na množství přístrojů. Takže jak je vidět, porodní asistentky sice klešťové porody doma nedělají, ale poradit si umí. Jak by jednaly konkrétně v tomto případě, to netuším. Ale vím, že by začaly prevencí - zbytečnými zásahy by nezvyšovaly riziko. Navíc pokud vím, tak i když dojde k selhávání ozev, málokdy je případ tak akutní, že se musí jednat teď hned okamžitě, většinou se vyčkává, co se ze situace vyvine, třeba se špatný nález zjištěný auskutací nejdřív kontroluje na CTG, nebo špatné CTG ověřuje oxymetrem. Při porodu doma to znamená nevyčkávat a ihned převážet do nemocnice.

Nicméně jak jsem psala v úvodu - tato situace mi připomněla můj porod, a proto jsem hodně zaujatá proti lékařům.

S.