O velehorách a lepidle

I já se dnes a denně již dva a půl roku potýkám (s naprostým neúspěchem) s haldou prádla, ať už špinavého, či čerstvě vypraného visícího na sušáku či čekajícího, až to již pověšené uschne. A v lepším případě již voňavého, suchého a třesoucího se na žehličku. (Proč dva a půl roku? Protože tak je stará i naše malá princezna. Dokud jme byli jen 3, tedy můj muž, syn a já, nedělalo mi žádné potíže zvládat zaměstnání a i přesto mít domácnost jako ze škatulky, napečeno, úkoly hotové a podepsané a zopakované učivo... Ale od té doby, co je náš malý andílek na světě, jako by se den zcvrknul, nebo co.) Každý den, když krmím naši pračku (bohužel bez sušičky) si svatosvatě slibuji, že hned jak to uschne, tak vše vyžehlím, ale dopadá to tak, jak samy znáte - z kopky prádla je naráz kopa, hora, velehora, která co chvíli hrozí sesunutím. Také jsem už přišla na to, že tepláčky, trička a podobné věci na doma mrňavce ani nám nežehlím.(Beru zpět - přišel na to můj milovaný muž) Zrovna tak povlečení, protože je ověřeno, že můžete cíchy třeba vymandlovat a naškrobit, tak následující ráno vypadají, jako by po nich skákala tlupa opic. Ostatní věci se snažím postupně žehlit a tím likvidovat onu velehoru. Ale mám pocit, že čím víc vyžehlím, tím víc ta hora narůstá - je to zajímavý přírodní úkaz. Co se týče ubrusu - ten nevlastníme, máme korková prostírání. Taky nemám záclony (to byl můj sen od dětství, nemuset věšet záclony)- bydlíme v podkroví, takže je to věc naprosto zbytečná. Stejné je to s koberci -místo nich jsme pořídili parkety, lino, dlažbu a plovoucí podlahu. Syn má takový ten malý kobereček se silnicemi a dcerka má matraci z molitanu potaženou pracím potahem (domácí výroba - jsem totiž velmi šikovná - chachá). Oťapkané zrcadlo čistím tehdy, když už se v něm opravdu nelze poznat a ulepená křesla hned, jakmile se mi z nich podaří odlepit.... Ale abych nevypadala jako čuně - s úspěchem se mi daří každý druhý den povytírat podlahy v celém bytě a 2-3x do týdne vydrhnout WC s koupelnou. Nádobí meju ručně - do naší malé kuchyně myčku prostě nenacpeme. Pokud naše ohlasy čte nějaký chlap(nebo moje maminka), rozhodně poznamená, že kdybychom neseděly u počítače a neplácaly zbytečnosti, měly bychom času dost i na to žehlení. Umím si představit tu živou polemiku...Na svou obhajobu(a možná nejen na svou) musím říct, že ta hodinka na internetu mi perfektně pročistí hlavu a nastartuje mne k dalším výkonům. Jako například posbírat hračky, přišít knoflík, zaštupovat fusekle, umýt boty, uvařit....Však víte. Na závěr musím říct, že jsem opravdu velmi ráda, že v tom nelítám sama a že je nás více, které opravdu všechno tohle jako správné ženy milujeme!