Re: Skolka jako nutne zlo

S mnoha vecmi souhlasim. Navstivila jsem opravdu hodne skolek, kdyz jsem vybirala pro dceru. A opravdu mnoho veci se mi nelibilo, od tech pretopenych mistnosti, jidelnicku, az po temata, ktera ucitelky rozebiraly s mou dcerou... Ovsem jen pro to jsem na skolku nezanevrela. Nakonec jsme nasli takovou, ktera vyhovuje nasim predstavam. Musim rici, ze ac jsem se dceri venovala hodne, tak nejak akorat po tretim roce jsem zjitila, ze by potrebovala jako dalsi vyvojovy krok jeste neco navic nez ja ji dovedu dat a ted myslim i vic nez hrani si s detmi na piskovisti. Vylozene mi tam ta skolka zapadla. A take se osvedcila. Dcera se naucila komunikovat s vrstevniky, zacala si tak nejak nove hrat, mela jine napady, poznala autoritu "tety", konecne se zacala sama oblikat :-)... Na druhou stranu je nutno priznat, ze s vyberem skolky si clovek nevybere deti, ktere do ni chodi, i kdyz to nekdy svadi myslet si opak. Neunikli jsme tedy i projevum, ktere bych urcite klidne ozelela a ktere bych ji ja urcite nenaucila od vyplazovani jazyka, strileni pres ruzne vyrazy a rikacky az k odmlouvani a neposlusnosti a nicnedelani si z toho, kdyz se na ni zlobim :-) Obcas me mrzi, ze uz to neni ta moje hodna, poslusna a klidna holcicka, ale i tak si myslim, ze dobra skolka je dobra vec.