Oj ,to jsem se lekla - takový primitivní člávek na Rodině?

Vážený pane,
ani jsem nečetla ostaní reakce na Váš výplod. Každopádně vím, že názory podobné Vašemu nejsou vzácností. Na úvod podotýkám, že nejsem učitelka, ani absolventka ped. fakulty, i když jsem na začátku své pracovní dráhy asi 2 roky učila na střední škole. Moje zkušenost: je to práce zajímavá, pestrá, "pořád se něco děje", ale neuvěřitelně vyčerpávající. Obzvláště pokud má učitel dosáhnout těch kvalit, které vy požadujete. A o mnoho tvrdší chlebíček mají učitelé na základních školách, kde průměrná úroveň zájmu o vzdělání je ještě daleko nižší než na škole střední. A navíc zde existuje jen velmi omezená možnost zbavit se žáků, kteří vyučování chronicky vážně narušují. Zejména na základkách, ale i na méně kvalitních školách středních se ve třídě scházejí žáci, z nichž mnozí mají nejen intelektové problémy, deficity některých schpností či dysporuchy, ale i problémy kázeňské. Mnozí rodiče mají potíže zvládnout jednu či dvě své ratolesti, ale z nějakých iracionálních důvodů se domnívají, že překročením prahu školy se z jejich nevychovance stává andílek, který svým učitelům dělá jen samou radost. Sejde-li se ve třídě více takových problémových jedinců, tak se jejich vliv nesčítá ale násobí, jsou schopni naprosto zničit jakékoliv pokusy učitele o kvalitní výuku a z práce učitelské se stává práce krotitelská. Skoro pravidlem je, že právě rodiče takovýchto žáků se školou ze zásady nespolupracují a spolu se svým potomkem na tu "blbou úču" (vybírám nejjemnější označení) svorně nadávají. A učitelký chlebíček je zase o něco tvrdší, neboť těžiště výchovy je v rodině, škola něco zmůže jen ve spolupráci s rodiči a pouze největší zoufalci, kteří už se svých dětí sami skoro bojí, přenášejí zodpovědnost na školu.
Za další - i v pomyslné ideální třídě plné samých beránků a zlatíček nespočívá vyučování ve 45 minutách monologu před tabulí. Zkuste si doma svému jistě nadanému potomkovi vysvětlit nějakou středně těžkou látku - třeba předpřítomný čas v angličtině, nebo procenta. Uvidíte, kolik času, námahy, důvtipu a trpělivosti Vás to bude stát. A ted si představte, ze totéž máte vysvětlit třiceti různým dětem, z nichž každé jinak rychle chápe, má jiný způsob myšlení, jinou schopnost se soustředit a mnohé z nich jsou i třeba vysloveně pomalé. Zodpovědný učitel, kterému opravdu záleží na tom, aby děti něco uměly, se pořádně zapotí.
Nenapadlo Vás někdy, jaká je třeba dřina, naučit děti, z nichž mnohé přijdou do první třídy jako tabula rasa, psát a počítat? Není to obrovský výkon a největší dar, že se člověk stane gramotným? Nezaslouží si to lepší ohodnocení než 9000 čistého?
A co učitelé na vyběrových školách, kde jsou nadprůměrně inteligentní žáci často s hladem po vzdělání? Víte jaký je to na učitele tlak? Ano, je to radost, učitel vidí výsledky, ale ty hodiny a hodiny příprav, opravdu náročných, aby uspokojil své žáky, ty nikdo nespočítá. V této souvislosti se hodí připomenout Váš báječný požadavek, že učitel by měl prahnout po celoživotním vzdělávání. Víte kolik takové vzdělávání stojí? Kupoval jste si někdy např. kvalitní jazykový kurz? Nezdá se Vám, že by učitel zeměpisu měl mít možnost navštívit některá z míst, o kterých učí, učitel dějepisu památky, učitel jazyka pravidelně pilovat své znalosti v zemi, jejíž jazyk učí? Nemohl by učitel biologie mít možnost koupit si např. vlastní kvalitní mikroskop a učitel tělocviku dobré lyžařské vybavení?
Učitelské povolání s sebou nese obrovskou míru stresu. Ze zkušenosti vím, že tomu uvěří jen ten, kdo pár hodin v životě odučil. A není těžké vyhořet. Nebo zemřít ve čtyřiceti na prasklý žaludeční vřed, jako jeden můj bývalý kolega, či být přímo z pracoviště odvážen se srdečním záchvatem, jako jedna má bývalá kolegyně. A mohu potvrdit, že nejvíce následky svého povolání trpí ti, kterým žáci, jejich osud a jejich problémy nejvíce leží na srdci. Kdybych v povolání učitelském vydržela, měla bych teď takových 10500 čistého. Nyní mám prakticky stejně, ale daleko klidnější život. Myslím, že učitelský plat by se měl v závislosti na typu školy, délce praxe a dalších faktorech, pohybovat v rozmezí 18 000 - 25 000 čistého minimálně. Je to dost laciné, chtít po učitelých , aby žili jen ze svých ideálů (a vyšlo by to i levně, co?)
Sama už bych učit asi nešla, ale ráda zaplatím vyšší daně na platy těch,co učit jdou. Jen když budu mít jistotu, že ty moje korunky nespolkne Temelín, dálnice přes Český ráj něbo nějaká pěkná arbitráž.
S pozdravem a přáním, abyste si příště vybral jiný terč Olja