Peníze až na prvním místě. Ano, ale....

Milý Pavle
Máš pravdu, že těm americkým prodavačům jde o peníze, ale asi je škoda, že těm našim o ně nejde. Přece, jdu-li do obchodu, chci si asi něco koupit a tudíž tam peníze nechat. A to tady v Čechách, stejně jako v Americe. Bohužel u nás mám často pocit, že svojí přítomností v obchodě obtěžuji a vyrušuji prodavačky z mnohem důležitější činnosti (drbání kamarádek či malování nehtů? ) Přitom by i jim mělo jít o peníze v tom smyslu, že čím lépe obsloužím zákazníka = tím více koupí = bude spokojen = vrátí se. A čím více utržím, tím více bych měla brát. Vím o čem mluvím - mám vlastní obchod 10 let a musím se (já i moji zaměstnanci) na zákazníka usmívat, i když mne bolí zuby, zrovna mi je blbě, nebo dítě donese špatnou známku. Vím o čem mluvím, protože i dnes se na lidi usmívám, i když jsem celou noc nespala, protože moje malá má 40 horečky a už dvakrát mi v teplotě upadla do bezvědomí, takže ji celou noc hlídám, jestli dýchá. Ale do mých problémů zákazníkům nic není, oni jdou ve sváteční náladě vybírat vánoční dárek a podle mne mají právo na to, být mile obslouženi. A že mi jako podnikatelce jde o peníze? Ale ano, já se za to nestydím. (Mimochodem - kolik je Vás, kdo chodíte do práce jen kvůli tomu,že Vás baví a kdyby Vám tam neplatili, tak tam budete chodit stejně? Blbost, co?) Ale to právě vidím, jako chybu, že o ty peníze nejde TAKTO každému. Tak, aby je to vyburcovalo ke kvalitnější práci.
A jen tak na okraj: o síle úsměvu jsem tu už někde psala (debata o Vánočních dopisech). Pokud se na mne usměje prodavačka, průvodčí ve vlaku či i jen tak někdo kolemjdoucí, odcházím z našeho setkání mnohem bohatší. A tady už o peníze nejde.....