není to tak jednoduché...

tedy,holky,nezlobte se,ale vy,co tvrdíte radši pod stanem než s tyranem,zkoušely jste si někdy sehnat info o tom,co by s vámi a hlavně dětmi bylo?že plno žen se nechá týrat a ponižovat právě proto,aby nebyly připraveny o své děti?že v okamžiku,kdy opustí svůj byt,byť s dětmi,mohou se v okamžiku ocitnout "na ulici" a tím o děti přijít?že pro plno žen je přijatelnější nechat si namlátit,ale hlavně že mají dětu u sebe?napadlo vás někdy,že sociálka je schopná děti během jednoho dne odebrat,ale trvá jí i roky,než je vrátí?že pak musíte složitě dokazovat,co máte či nemáte,co děláte či něděláte....
já prožila dětství s tyranem,ale my měli štěstí,zabil se v autě dřív,než stačil ubít nás děti,nebo naší matku.ze začátku to byl normální chlap,pak začalo ponižování mamči a to velmi rafinovaně-aby to vypadalo jako její chyba.když měla sebevědomí na nule,přišly facky a kpance,prohození sklem dveří,zavírání v mokrém obkečení na balkon...ale jak říkám,patříme k těm šťastným,které se ho zbavily.....přesto musím říci,jsem ráda mami,že jsi radši vytrpěla pár facek,než abys zbaběle utekla a nás nechala doma či v ústavu...kde jinde by jsme s bráchou skončili,když neměla kde bydlet,nic na sebe či pro nás (vše by zůstalo v maminčině bytě)...dřív,než vypustíte takové moudro,zkuste spíš popřemýšlet-sousedka je samá modřina..dokážu jí i s dětmi přijmout do svého bytu a pomoci jí postavit se na vlastní nohy?asi těžko....je potřeba spíš jež hloupé rady,schánět informace o tom,kde a jak můžou dotyčné ženě pomoci.a to neni jednoduché.....má kamarádka je týraná žena...už asi 8 let a celou tu dobu se jí my okolo ní snažíme pomoci...psychycké týrání (jak už v některém článku zaznělo) neni vidět,neni důkaz...neni pomoc...bohužel