Re: Snad obstojíme

Já mám dva syny. Jednomu bude 16 let, od páté třídy je na gymnáziu. I ve školce mu říkali malý dospělý, vždy ukázněný, hodný (ale také dokázal pozlobit), prostě žádné problémy. Ve škole to samé, nechtěli jsme, aby šel na gymnázium, ale po rozhovoru s jeho třídní učitelkou jsme naznali, že to bude lepší pro jeho vývoj. (na ZŠ se nudil, nemusel se učit atd.) U přijímacích zkoušek byl 9 z 68 dětí, přechod na jiný styl učení bez problémů a minulý rok nás postihla puberta. Z žáka, který měl šest dvojek na konci roku se stal rebel, který o pololetí nás potěšil jednou čtverkou a šesti trojkama (vzpoura proti autoritě). Letos už zase jedeme ve snad ve starých kolejích, ale nevím pololetí mě čeka.
Ten druhý začal chodit do první třídy letos v září. Hyperaktivní dítko, které sice není nezvladatelné, ale stojí celkem dost nervů ho ukočírovat. Ve školce (nikdy si přímo na něj zvlášť nestěžovali) prováděl klukoviny, ale co bylo horší nikdy nemaloval, do kolektivu, který něco vytvářel se nezapojoval (on si jen hrál) atd. Dokonce jedna paní učitelka nás nutila, abychom ho nechali ještě jeden rok ve školce (to by šel skoro v osmi letech do první třídy), že to tam nezvládne (syn má astma, tak nám tvrdila, že bude moc nemocný - nemocní nebýváme), to vše říkala před synem a tak jsme celé prázdniny poslouchali, že do školy nejde, protože paní učitelka řekla, že to nezvládne (podotýkám jednalo se o jednu paní učitelku). Po dvou měsících jsme ze školy stále nadšení, nosíme jedničky, razítka s pochvalou za vzorné chování atd.
Myslím, že se nemusíte bát, snažte se vybrat si učitelku, která má "nervy" na tyto živější děti. My ji máme a nemůžu si ztěžovat. Mluvila jsem s ní na rovinu o tom jaký syn je, ona zastává názor, že je hlavní, že se syn snaží, je na něm vidět, že chce být dobrý (a nedaří se mu to vždy, vždy tu jedničku nedostane), hlavně nerozhoduje to, jestli sedí 45min. nehnutě na židli.