Trochu času pro vás oba

Míšo,
souhlasila bych s některými z předchozích názorů, že to celé může pro Tvého přítele být veliký šok, který musí nejprve nějak "vstřebat" a teprve o chvíli později řešit budoucnost.
Určitě by bylo dobré s ním situaci probrat, předem si vyjasnit i názory na případnou adopci a podobně. I z toho uvidíš, jestli miminko s Tebou chce, jen je třeba vyděšený ze současné situace.
Naše situace doma je trochu podobná, jedno z našich dětí má genetickou vadu (Downův syndrom). Manželovi netrvalo příliš dlouho,než souhlasil, že budeme mít ještě další dítě. Přesto se ve chvíli, kdy přišlo reálné sanžení, začal pro mě naprosto nepochopitelně chovat. Byl za tím strach, který sice rozumem přesvědčoval, ale bohužel je v něm pořád. Proto nyní v dalším těhotenství procházíme všemi možnými (neinvazivními) vyšetřeními, potřebujeme alespoň jakési ujištění, že riziko, že se nám narodí další mrňous s postižením, je nízké.
Proto bych rozhodně Tvého přítele pro jeho postoj nezatracovala, spíš opravdu zkusila zjistit, co za tím je, čeho se bojí.
Hodně štěstí.