Nic se nejí tak horké, jak to vypadá

Ahoj Míšo,
především bych Ti chtěla říct, že naděje umírá poslední ! Mám podobnou zkušenost s tím rozdílem, že ten tvůj nádor je s ohledem na to, že máš na otěhotnění ještě čas,narozdíl ode mě pravděpodobně nezhoubný. Já jsem se dozvěděla diagnźu zhoubného nádoru 2 měsíce poté, co jsme se s partnerem rozhodli založit rodinu. Bohužel už pro nás tímto vlasně nebyla žádná šance mít vlastní děti....Uvažovali jsme o tom, že by nám je donosila jiná žena, ale právně je to u nás nemožné, zvažovali jsme, že bychom to ještě riskli, ale to dítko by pak mohlo být taky bez mámy... do takových situací se promítají různé strachy - jestli ten partner nakonec nezůstane sám, když nedejbože půjdete "pod kytky", jestli by v případě adopce tím adopčním řízením vůbec prošel - chlapi prostě mají tendenci jít tou jednodušší cestou..Je fakt, že jsme se asi po půl roce rozešli - můj bývalý partner je teď šťastným tátou 3 měsíčního prcka a já si podala žádost o adopci -všechno má nějaké řešení....Takže ti přeju, aby to dobře dopadlo, protože máš ještě krásnou šanci a příliš se nestresuj! Všechno záleží na tom, jak se k tomu ten partner postaví. Chlapi jsou strašně neradi do něčeho tlačeni a neradi mluví o svých obavách. Je třeba nenásilnou formou z něho dostat, čeho se vlastně bojí, vzít ho k tvému lékaři, aby mu to vysvětlil - ono totiž když se řekne nádor, tak to je diagnoza, které většina lidí nerozumí a mají z ní příliš velké obavy. Vlastně ze všeho, čemu nerozumíme máme podvědomě strach.Možná se bojí toho, jestli by to těhotenství dobře dopadlo, promluv si s ním o tom, že by se mohlo stát, že pokud to budete protahovat, možná už děti mít nebudete...Vím, že i pro Tebe je těžké být pod určitým časovým tlakem, ale chlapům prostě některé věci docházejí pomalu :-)))
Pokud máš pocit, že Váš vztah je dobrý, tak bych nepanikařila a dala tomu trošku času - držím palečky.