Můj porod

Drahá Evičko a Mili,

podrobně jsem četla Vaše neuvěřitelně strašné zkušenosti,díky kterým jsem brečela jako malé dítě.. Já sama jsem nedávno rodila a musím říct,že až na pár výjimek,byl porod pro mě tím nejkrásnějším zážitkem,možná i proto,že byl se mnou celou dobu můj přítel a nyní skvělý táta!
Nebudu se příliš rozepisovat,můj zážitek byl tak intenzivní,že bych zabrala příliš místa,nicméně,ty hrozné okamžiky byly také občas ponižující..
Nejprve mě seřvala PA na noční službě,že je otravuji svým hekáním,a ať si vydýchávám (má snaha předtím vedla akorát k tomu,že jsem se mírně dusila..)
Poté stejná PA provedla dosti nepříjemné vyšetření,na kolik cm jsem otevřená..Nepříjemné proto,že i přes kontrakce,které byly čím dál silnější,jsem cítila,jak neochotně se ve mně "hrabe",poté s úšklebkem sdělení,že TO ještě nebude..Také přítel se s ní pohádal,nebýt jeho,bůhví,jak by se ke mně ještě chovala..
Samotný porod proběhl po 11 hodinách ukrutných bolestí a vyčerpávajícím dýchání,ale ten pocit,ten hřejivý pocit,když ze mně Edík vyklouzl a ucítila jsem příjemné teplo a už když vyklouzával,tak spustil řev,tento pocit je pro mě nezapomenutelný na celý život!A také pohled na mého plačícího přítele,který mi děkoval a smál se a plakal,byl nepopsatelně nádherný a vryl se mi opravdu do paměti.
Ač jedna PA byla hnusná,další 4 byly naprosto skvělé..Dostala jsem snídani,následně pochvaly za mé tlačení a že jsem ani nemukla u šití,které trvalo půl hodiny (dodnes nevím,kolik stehů),ale přítel říkal,že to byla ohromná šňůra,kterou mě šil porodník.. No,já ani nevím..
A když přišla chvíle,ta vytoužená,kdy mi Edíka přiložili na bříško a on byl tak teploučký a tak něžně se ke mně krčil a najednou přestal plakat..Bylo to úžasné..
Nicméně,další šok nastal ve chvíli,kdy mě měli převézt jinam..Na porodním sále byly už další 3 rodičky,a tak všechny PA měly plno práce,doktoři se tam procházeli,no a mě nechali ležet na posteli na chodbě,na půl odhalenou,v době,kdy tam nejvíce táhlo..I přes mou únavu jsem cítila strašný chlad a měla jsem obavy,že dostanu zánět močového měchýře,na který jsem trpěla 2 roky,co 14 dní pravidelně..Nechali mě tam takhle hodina..Já naprosto neschopná čehokoliv,ani jediného pohybu,jsem odevzdaně čekala,až si mě někdo všimne (hehe,všimne,měřím 188 cm,takže jsem nepřehlédnutelná kdekoliv..) a odveze mě,ať se můžu vyspat..
Nakonec přijel naprosto neochotně zřízenec jiného odd.,který strašně zuřil.Jel s mou postelí,jako bych na ni ani nebyla..Dokonce i narazil do stěny,mně to trochu drclo o nohu,no ani se neomluvil..
Na šestinedělí mě vyložil a odešel..Ujala se mě velmi milá paní doktorka,dodnes jí mám v paměti.Vysvětlila mi naprosto všechno a říká,vidím,že jste unavená,takže se nám pořádně vyspěte,odpočiňte si a až se na to budete cítit,zavolejte,miminko Vám dovezeme..No,já jsem hrála hrdinku a přes šílené bolesti,díky kterým jsem nemohla ani pořádně chodit,jsem si po hodině a půl přišla říct o Edíka,tolik jsem se na něj těšila..Buzení nezmiňuji,bylo fakt příšerné,i jedna sestra byla hrozná,ale opět dalších 5 jich bylo super.
Až 3 den,kdy jsem se v noci vzbudila sama od sebe,po 10 minutách spánku a chtělo se mi šíleně na záchod,jsem si uvědomila svou bezmoc..Nemohla jsem vylézt z postele,jak šílené jsem měla bolesti,"spolubydlící" obě spaly a já je nechtěla budit-obě druhorodičky a skvělé holky!Takže,když jsem vylezla z postele,tak se to stalo..Neudržela jsem už déle potřebu,a tak vše vyšlo ven a já brečela hanbou..V této chvíli jsem musela jít za sestrou-mimochodem,tou hroznou..Ta se mi ironicky smála a řekla,že jí to je jedno a ať si zajdu na druhou stranu chodby,že tam jsou naše sestry a ona se má starat o děti,né o nás..Takže celá ubrečená a ponížená jsem s krutýma bolestma dobelhala tam..Další sestra,kterou jsem vzbudila a dala mi to patřičně najevo..Ta mě poslala za dětskou sestrou..Už jsem začla být zoufalá,a to jsem jen žádala o hadr,že to uklidím sama,protože přeci to po nikom nemohu chtít..NO,to už byly holky vzhůru a když jsem došla na pokoj,tak se na mě koukaly,jako na blbce,co tam dělám,proč řvu a proč je všude na zemi jedna obrovská louže..S hanbou jsem to řekla i jim..Holky se usmály a řekly,že se to stává a ať si s tím nelámu hlavu,že je to normální..Po půl hodině přišla sestra a donesla mi dvě podložky,ať to tam vytřu..No,musela jsem vzít i ty navíc,co jsem měla já i holky..Do rána jsem to nechala pořádně nasát a vytřela..Pak přiletěla ta sestra a začla po mně ječet,že to tam nesmím vyhazovat,ať to hodím jinam a že je teď ta podlaha načichlá,atd..Holky už se do ní pustily,že to není pravda a kam to mám asi hodit,když nemůžu vstát z postele..Za 2 hodiny přišla na vizitu doktorka,koukla na mě a povzbudivě řekla,to se spraví..
Nakonec nás pustili domů,i když Edík málo přibral-měla jsem sice hodně mlíka,ale dost špatného,což jsem nevěděla,prostě potřebovali uvolnit postel..Po 14 dnech,kdy Edík plakal a usínal vysílením,po 14 dnech neustálého strachu a volání mé mámě (žijí s tátou na druhé straně republiky),rodiče přijeli a máma řekla,že mám hladové mlíko..Edík byl naprosto vyhublý,na což nereagovala ani nynější dětská doktorka,kterou máme,a tak se s ní moje máma pohádala a já přešla na umělou výživu,díky bohu za to,jinak by Edík umřel hlady..Teď už se mu daří skvěle,váží 5 640g,je to kus chlapa..
A my jsme moc šťastní a hrdí,že jej máme..
Evo,tuším,že jsi chtěla radu,ohledně Apolináře..Vřele doporučuji,díky zkušenostem mých kamarádek..Vědět to dříve,tak tam jdu také..No,příští porod bude určitě tam!

Přeji krásné svátky plné lásky,zdraví,štěstí a překrásných úsměvů dětiček!!Papa