Re: mám ráda vesnici

Bydlíme s manželem ve větší vesnici kousek od Prahy, koupili jsme na hypotéku nikoliv dům, ale velký byt, za jehož cenu bychom někde v Praze na sídlišti pořídili tak družstevní 2+1. Máme hypotéku, do práce nechodí sedřený a nervózní manžel, ale spokojená já, jezdím autobusem 30 minut, řidičák nemám, metrem jsem v práci za 10 minut, takže 45 minut ode dveří ke dvěřím a přijde mi to v pohodě. Manžel je s malou na rodičovské a to právě proto, že snáží tu "izolaci" lépe, než jsem ji snášela já a jsme oba spokojení. Jsem na vesnici ráda, nedokážu si už představit, že bychom dítě vychovávali v centru Prahy nebo na sídlišti. Lidi tady fakt mají k sobě blíž, našli jsme si nové kamarády, malá se stýká pravidelně se stejně starými dětmi a že si vidíme všichni do talíře mi připadá spíš humorné...neměnila bych. Maximálně uvažujeme, jestli bychom se časem nezmohli spíš na ten domeček, ale není to podmínkou. Pravda pravdoucí je, že každý musí před přestěhováním z města důkladně zvážit pro a proti - doprava, nákupy, společenské vyžití, školka, škola, doktoři a jiné věci, protože pak se najednou může cítit zaskočen tím, že všechno nefunguje tak úplně podle jeho představ.