Re: Honzík a čekající babička

Na závěr svého příspěvku, Dášo, píšeš:
"On dodnes Honzík nepochopil, kde babička je. Pořád mluvíme o hrobečkách, dokonce má dny, kdy staví hřbitůvky. Chápu, že je to jeho způsob, jak to pochopit, snažím se mu to vysvětlit, proč už babička není, ale asi se mi to nedaří mu to vysvětlit tak, aby to pochopil. Asi má strach, že mu jednoho dne odejdeme všichni. Budou mu 4 roky. Nemáte s tím někdo zkušenosti?"

Určité zkušenosti mám - i když samozřejmě ovlivněné mým základním přesvědčením - křesťanským. Tak nevím, budou-li Ti k něčemu ;-)

Upřímně řečeno - nejen Honzík, ale NIKDO přece neví, "kde babička je". Samozřejmě, že není v hrobě. Tam zůstaly jen její už "nepotřebné šaty" - tedy tělo.
A vysvětlit, že "babička není"? - to jenom dnešní převládající české cítění se tváří, jako by to bylo samozřejmost, kterou vlastně ani není třeba vysvětlovat, ale skutečně rozumně to VYSVĚTLIT - nedokáže nikdo.
Takový Masaryk se v hovorech s Karlem Čapkem vyjádřil zcela otevřeně:
"Nedovedu si představit, že by taková krásná, jemná skutečnost, jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí, vnímání krásy, celá kultura, že by se to mohlo ztratit, že by to mohlo nebýt k ničemu..."

Prostě Honzík - tak jako naprostá většina dětí se oprávněně vzpírá otupenému smyslu dospělých pro to, že člověk není věc, která je určená k zániku.
Desetitisíce let máme ostatně svědectví všech možných kulur a civilizací, že i ony nepovažovaly smrt za definitivní konec člověka. Ten samozřejmý současný český ateismus je z hlediska dějin lidstva obrovskou anomálií ;-)

Kdybychom se drželi jen toho, co o smrti víme naprosto jistě, tak bychom museli říct:
Nevíme, co se děje s člověkem po smrti, víme jen, že přestal potřebovat svoje dosavadní tělo, a proto my s ním nadále nejsme schopní udržovat kontakt způsobem charakteristickým pro naši současnou existenci - protože právě k tomu potřebujeme my i naši partneři tělo.
Zrovna dneska významná část lidstva slaví Velkou noc - tedy dost slušně prokázané svědectví "z první ruky" o tom, že smrtí život člověka nekončí, naopak, že se smrtí prochází do mnohem lepšího typu existence.

Zkrátka - kdybych na Tvém místě měl Honzíkovi vysvětlit (předpokládám, že nejsi křesťanka ani sis zatím dosud vážně nepoložila otázku, jestli je běžný předpoklad o konci člověka smrtí vůbec racionání), tak bych měl tyto "hlavní myšlenky":
"To, co je v hrobečku, je jenom to, co už babička nepotřebuje. Tak nám to tu babička nechala, abychom se o to postarali a přitom na ní vzpomínali. Kde teď babička je, nevím. Možná, že na tebe čeká a že když na ní nezapomeneš, tak se nakonec zase potkáte."