Máme to podobně

Ahoj Kačislavo, dík žes to tak hezky napsala, cítím to úplně stejně. Máme doma devítiletého Honzu a i když bych ho s tou jeho živelností občas přetrhla vejpůl, vím, že je to pro mě to nejmilovanější, nejvoňavější a nejkrásnější dítě jaké znám. Neumím si představit, co by na tom mohlo změnit bio-nebio. Z toho, že se s námi denně chodí pomazlit, odmítá se vystěhovat z naší ložnice atd. se zdá, že je to oboustranné. S lékaři tak špatnou zkušenost nemám, spíš jsou nejdříve zaraženi, když jim někdy skrz rodinnou anamnézu řeknu, že je adoptovaný, ale párkrát mě vzápětí pochválili, že je to super, že to netajíme. Dokonce mě překvapil můj gynekolog, že jsme jako udělali dobře a nevolili tu krkolomnou cestu k hodně komplikovanému napůl bio porodu. I když si někdy říkám, že bychom jako dva introverti měli pravděpodobně trochu klidnější dítě, neumím si představit, že bych Honzíka neměla. Když už, tak obojí. Přeji co nejhezčí mateřskou, první třídu, pubertu, střední školu a tak dál