PRO EVU

Dobrý den,
přečetla jsem si Váš článek a asi jako každého tady mně dohnal až k slzám.
Mám trochu podobný zážitek z Apolináře v Praze z 26.11.2007.Datum,na který nikdy nezapomenu!
14 let jsem čekala na otěhotnění,které se v červnu 2007 po 7 IVF pokusech za cca 250.000,- a jednom rozvodu a ztrátě dalšího pětiletého vztahu konečně povedlo!Když jsem se pořád ve střehu a plná strachu z výsledků testů a prvního trimestru dostala až do 26 týdne,dle lékařů spokojeného a naprosto ukázkového těhotenství dvojčat,začala jsem se uklidňovat,že už to bude všechno OK.Byla jsem od začátku doma,v PN a tak jsem si docela užívala a byla spolu s manželem šťastná, jako nikdy v životě! To jsem ale ještě netušila, co nás čeká!Na běžné prohlídce u své gynekoložky, mi bylo zděleno,že se mi zkracuje hrdo,že má už jen 1,4cm. a že musím ještě dnes odjet do porodnice.Že se to musí řešit,že mě asi zašijí,aby to vydrželo co nejdéle.Ještě ten den mně z příjmu v porodnici odvezli rovnou na sál,kde mně uspali z důvodu velmi silného krvácení,které mi způsobyla lékařka na příjmu.Po cca 30 minutové narkóze zdělily manželovi,že od zákroku ustoupili,že krvácení zastavili tamponádou.Převezli mě na oddělení gynekologie,neboť na rizikové od. pro těhotné mám nárok až od 22 týdne.Nasadili mi nonstop kapačky s magnéziem a stahy ustaly.Přidali železo a vše bylo OK.Až na to,že se mně každý bál prohlédnout, abych zase nezačala krvácet.Třetí den po zranění, mi primář předepsal antibiotika, pro jistotu, aby prý nevznikl zánět.Po přímluvě a urgencích mé gynekoložky, mně první den 22 týdne přesunuli na rizik.od.Před tím mne ale ještě vyhnali na vyšetření hrdla,kde mi doktor odštípl z hrdla nějaký malinkatý vzorek,jako že rakovina,a opět začalo krvácení.Ještě ten den ustalo.Lékař na rizik.od. mi zdělil,že až si dodá odvahu, že mě vyšetří, a pokud se hrdlo nezlepší, že mě zašijou.Zkrátím to.Vysadili kapačky,nasadili tablety a opět přišli ztahy,které mi zřejmě nikdo nevěřil.V sobotu ve 3 ráno jsem dostala pravidelné, bolestivé kontrakce po 3 minuách.Trvaly cca 20 minut.Nakonec jsem je ale zaspala.Ráno jsem to řekla sestře a ona se jen zeptala.A zaspala jste je?...Ano.. Tak to je normální.O dvě hodiny později jsem začala lehce krvácet, i to pro ně bylo naprosto normální.Poslali mě pro použitou vložku,udělali kontrolu na plodovou vodu a dál to neřešili.Byl totiž víkend a to se zřejmě v nemocnicích nepracuje.Upozorňovala jsem až do neděle na dalčí lehké kontrakce, ale Mudr. mimochodem ta comě zranila hned na přijmu přišla až v neděli večer kolem 18 hod. na běžnou vizitu a nasadila mi monitor,který kontrakce prokázal.Nasadili mi tedy opět kapačky s magnesiem.V neděli ráno mě poslali na ultrazvuk a tam zjistili, že mám vak s plodovou vodou již sestouplý až v pochvě.Byla jsem naprosto otevřená,tak že už nabylo co zašívat.Odvezli mě na sál, dali kapačky a řekli mi, ať si vyberu jestli chci rodit normálně, nebo jestli chceme za každou cenu resuscitovat.Pak že udělají císaře.Ale mimi měli prý jen 50% šanci na přežití, natož aby nebyli postižené.Rozhodli jsme se tedy s manželem pro přirozený porod.S tím, že pokud jej přežijí, že chceme aby pro ně udělali maximum.Chlapeček vážil 550gr. a holčička 440gr.Obě zemřela při porodu.Jediné co nám zůstalo po našich toužebně očekávaných a vymodlených miminkách, je spousta oblečků,věciček,svatební foto s břížkem a strašná bolest a žal v srdíčku.Příšerných vzpomínek se už nikdy nezbavíme.Přitom stačilo jen aby lékaři a sestry dělali svou práci pořádně, aby nás včas a pořádně informovali a naše miminka mohla žít.O arogantním a neochotným přístupu ani nepíšu.A tak zase nemáme nic a nezbývá nám než jen bojovat a platit penězi a zdravím dál za další pokusy IVF a nebo to vzdát.Rozhodli jsme se to nevzdat!Přes všechny zdravotní potíže které mi IVF přineslo, jako třeba tombózu,to ještě nevzdávám.Cheme mít vlastní dítě, vlastní rodinu a být šťastní!
P.S. Opravdu je třeba se zamyslet, zda takovéto nrubé pochybení a zanedbání máme tolerovat a nebo se už konečně vzepřít a nebát se jít k soudu.Nejdříve jsem nechtěla,že to nemá smysl, ale dneska jsem se díky kamarádce která by měla brzo rodit a to u Apolináře a s kterou jsem se poznala právě tam, rozhodla, že je poženu k odpovědnosti.Nevím jestli něco vyhrajeme, ono ani není co.Děti nám to už sice nevrátí ale možná můžeme pomoci jiným, budoucím rodičům aby o svá toužebně očekávaná miminka nepřišla dříve, než je spatří.A proto tohle píši, aby jsme se všichni zamysleli, jestli už třeba není nejvyšší čas to konečně řešit a postavit se jim!!!
Všem přeji hodně štěstí a zdraví, neboť jak je vidět, v našem placeném zdravotnictví bez toho nepochodíme!!!
Lucie Nosková