Jidlo bez televize....

Ja a manzel jsme byli zvykli jist u TV a filmu jeste nez se narodili deti, ale me vzdycky v koutku duse mrzelo, ze si radeji to jidlo nevychutname spolu u stolu, u svicek, u povidani atd. Kdyz se narodili deti, tak jsme museli zcela preorganizovat nase zvyklosti a nastesti se mi podarilo "vymitit" dle meho nazoru tenhle osklivy zlozvyk. Samozrejme nejsem fanatik, parkrat se mi stalo, ze jsem dala starsimu diteti namazanej chleba s okurkou k Vecernicku (kdyz jsme prisli pozde domu), ale jinak to opravdu nedelam. I kdyz moje prvni dite taky nebylo zpocatku zadnej velkej jedlik, tak casem se to upravilo, ted ji uplne normalne a jeste mi podekuje za "dobry obidek" (to jsem ho ale naucila....). Co se tyka argumentace v clanku, myslim si, ze jde o to, nevytvaret od utleho veku deti navyk spojujici poteseni a vzruseni z pohadek s jidlem, protoze kdyz ne ted, tak v pozdejsim veku nebudou umet "deti" koukat na TV bez toho, aby do sebe neco nekontrolovatelne necpali (chipsy, zmrzlinu...atd, cim je to nezdravejsi, tim to chutna lepe....). Jde o zlozvyk, ktery se proste spatne odnaucuje....