Re: A co stolování?

Ale nosi, nosi. U nas je to jeste take tak. Jidlo je u nas obrad a snazime se to vstepit detem odmala do pameti. Takze i rocni prcek vzdy sedel s nami u stolu na vysoke zidlicce a ted jsou deti (dva roky dcera a tri a pul roku syn)zvykle po sobe odnaset nadobi do drezu, dekovat, uklidit drobecky pod jejich zidlickami ze zeme "ptackum" ven..... A kdyz nekde jsme mimo dum, tak lidi doslova "cumi", ze ti mali prcci vydrzi sedet u stolu s dospelaky. Duslednost a tradice, nic vic. No, urcite mame stesti v tom, ze obe deti sni vse, co jim dame pod nos. Tedy dcerka se rozjedla az v roce, ale neznaji sladkosti z obchodu, maximalne sem tam upecu neco s ovocem ci medem. A svacinky se resi ovocem, zeleninou a orisky. Jako dite jsem byla tlusta a trpela mindraky a ruznymi nemocemi. Nasi to jako babi a deda odsuzuji, ze detem nedam cokoladu ci bonbonek. Kdyz to vidi jinde, zeptaji se, vysvetlim a sni svou zdravou svacinku. Na tohle tema uz bylo napsano hodne, ze? Tak maminkam, co maji deti nejedliky preji trpelivost, ale radeji bez tv ci dvd. Neni to dobry vstup do zivota.