Re: Mně sice nevadilo,

Je mi lehce stydno se přiznat, ale jsem ve své fobii tak daleko, že ani neuvažuji o tom, co je lepší pro dítě (pokud ho samozřejmě neohrozím přímo). Snažím se na to nemyslet ale stále se v myšlenkách vracím k tomu, jaé to bylo a co všechno mě může čekat. Samozřejmě bych si moc přála, aby to šlo hladce a miminko bylo naprsto v pohodě, ale tak nějak sobecky se točím jen a jen kolem toho, zda nechcípnu bolestí a nebo hrůzou. Další dítě bylo velkým přáním mého manžela, já bych dobrovolně do třetího nešla zejména kvůli tomu, že ho musím porodit. Jen mi přišlo blbý, když on ho tak chce a není jiný důvod než můj strach, ho nemít. Už jsem s lékařem myšlenku sekce naťukla, ale pak jsem se hned začala zase bát, že dělám chybu a že to vyjde nastejno . Proto jsem moc vděčná za všechny celkem útěšné názory. Samozřejmě se vždycky může něco zvrtnout, ale s tím se musí počítat. Mě šlo spíš o to, kolik bude názorů, že CS není nic tak hrozného . Ještě jednou díky