Re: Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu...

Věř mi, že tyhle postupy znám a zkoušela jsem je vytrvale cca první 3 roky, pak jsem to prostě zabalila a chtěla jen přežít. Přežila jsem, ale spát jsem pořádně začala, až když děti "odrostli". Mě už je to dneska víceméně jedno. Mám děti už dost velké a tahle období jsou dávno za námi, ale já jen říkám, že i možnost, že "zaručené" postupy, ačkoli je dodržujete a většině fungují, někomu prostě nezafungují a nelze pak zjednodušeně říct, že si za to vlastně může sám...
Naše děti i dnes, často v noci, ve věku 8 a 6 let bloumají ztichlým bytem a nemůžou spát. Taky ví a odmala jsem je učila, že v noci se spí a pokud se k nim jako malým vstávalo, tak jen potmě, nebo příšeří, max. jsem je pohladila, nakojila, pokud měli jiný problém, co nejrychleji vyřešila a zase toužila aby i oni a my mohli spát a o režim před spaním jsem se taky snažila.. Nám se naopak osvědčilo to naprosto přestat řešit a ve chvíli,kdy jsem přestala dodržovat všechny režimy a zaručené rady a začala jsem všechno uzpůsobovat prostě jen dannému okamžiku, tak se nám všem ulevilo. I dneska asi žijeme z pohledu zvenčí dost neorganizovaně, ale jsme spokojený . Jediný, co je u nás jasný a co se musí dodržet je, že ráno vstaneme a máma s tátou jdou do práce a děti do školy,popř.odpol. kroužky. Jinak naše návraty a odpolední programy nemají naprosto žádný režim . Naštěstí ale ten den v současné chvíli i ty naše nespavce utahá většinou natolik, že se těší do postele a i když pak třeba nespí, tak už si dokážou vážit toho, že je příjemné, tam minimálně ležet . Takže já jsem svůj příspěvek psala spíš proto, abych autorce dala naději, že i když rady teď nezaberou, že její "spací" chvíle jednou i tak přijde