Re: Proti přírodě?!

Hanko souhlasim, ze jit do adopce nebo ne je osobni a rozhodne nelehke rozhodnuti kazdeho cloveka nebo paru. Je pravda, ze malemu procentu lidi nahradni rodinna pece nevyjde, protoze nejsou schvaleni - mnohdy pravem (celkem objektivne v dane chvili nejsou vhodni zadatele a mozna by nebyli dobrymi rodici ani pro biodite), nekdy z moralniho hlediska nepravem (sanci nema napriklad lesbicky par, i kdyby ty zeny mely vyborne predpoklady pro materstvi a navic zadaly o "tezko umistitelne" dite). Ale citim potrebu poopravit to, co pises ohledne deti nabizenych do adopce. Vubec neni pravda, ze je tezke dostat male, naprosto zdrave dite. Ceka se pouze na deti, ktere jsou zaroven male A etnicky ciste bile A temer uplne zdrave bez jakehokoliv postizeni, napr. mirna nedoslychavost nebo podobne odchylky. Adopce znamena urcite riziko, to ano. Na druhou stranu se predem odbourava jiny druh rizika, do ktereho automaticky "jdou" biorodice: Downuv syndrom, vselijake tezke formy postizeni, dite zemre pri nebo po porodu, atd.

Pokud jsou dva lidi (nebo i jednotlivec, ovsem vsechno za predpokladu aspon fingovane heterosexuality) psychicky vicemene normalni a dusevne pripraveni na adoptivni rodicovstvi ci pestounstvi, neni sebemensi duvod, proc by nemohli vychovavat dite, ktere uspokoji jejich touhu po rodicovstvi. Tedy az na urcita specifika te touhy (napr. dvoumesicni bile dite) ktera jsou sice pochopitelna, ale kdyz uz o tom piseme a lide kolem nas se rozhoduji, chtela jsem to vyjadrit precizne, jelikoz se v tom pohybuji

MMCH mam pocit, ze dalsi mytus spociva v predstavach o tom, co zadost o adopci obnasi. Ze si lide stezuji na cekaci doby (opet jen u te vymezene kategorii deti), to chapu. Chapu, ze nekomu vadi zasah do skoukromi a zvule rady uredniku. Ale ze by samotny proces podavani zadosti a schvalovani byl za typickych okolnosti nejaky zdlouhavy nebo narocny, to se mi osobne fakt nezda. Oproti tomu, co nastane jakmile se clovek stane rodicem, to je opravdu smesne

No nic, nechci znit jako rozbite LPcko a za kazdou cenu propagovat nahradni rodinnou peci. S lidmi, ktere trapi neplodnost jsem ve styku a dokazu si predstavit, ze bych mohla byt na jejich miste a ze by se me mozna stvaly vsechny ty reci o adopci. Mne by taky asi nebylo prijemne, kdyby mi nekdo "vnucoval" dejme tomu dvanactilete dite s poruchou chovani...nekdo si preje vychovat takove dite a nekdo si preje jen a jen novorozene. Neni treba debatovat o tom, co je ve vsech moznych ohledech "lepsi." Tady mi jde o jednu hlavni vec a sice to, ze v ceske spolecnosti je nahradni rodinna pece tak trochu tabuizovana (coz nekterym parum muze znesnadnit prijatelne rozhodnuti) a take se stale malo vi o celem systemu spojenem s ustavni peci a tim pademi o tom, jake deti jsou ci nejsou "nabizeny." O pseudovedeckych predsudcich a o reakcich okoli, ktere rodinam ztezuji prijeti nebo vychovu tzv. "odlisneho" ditete, ani nemluve...