Re: Konečně normální článek

Článek se mi moc líbí - doporučiji i knížku Koncept kontinuum. Pro mě je to voda na můj mlýn - Sam spí s námi v posteli od mala, postýlka byla jen symbolicky na den a na večerní usnutí, od půl roku se už ani neobtěžjeme A teď už má svojí postýlku větší, dostal ji asi v roce a půl a když ho hlídá chůva nebo babička, jde automoticky tam. A když jsme doma my, tak automaticky jde do naší postele. Ale do postýlky by se dal asi naučit - ale u nás je problém opačný - u nás! Není krásnější doba, než tahle a v noci se Sámulka tulí, ráno se mazlí - a já se toho nechci vzdát. A ani manžel - takže Sam má svou postel, když by chtěl, může tam jít spinkat( a ono to jednou přijde), ale zatím spíme ke spokojenosti nás všech společně - a není nic hezkčího, než si ho v noci přitulit a poslouchat jak funí.
Manželský život nám to nijak nenarušuje, ba naopak - jen jsme museli do obýváku pořídit rozkládací dvojlůžko