Re: Spíše z té kritické stránky...

Od Jiřiny prekopové jsem přečetla všechny knihy, co jsem sehnala (v češtině), její názory mě dost oslovily, něco ukázaly, daly mi určitou jistotu, směr.
Zkoušela jsem i pevné obětí, ale u nás také nefunguje, byly jsem připravená, že dítě bude křičet dlouho a opravdu syn křičel a měla jsem co dělat udržet, aby mi neserval všechny vlasy.., myslím, že to syn vydržel hodinu-přičemž když uměl mluvit, tak křičel pust mě, já nechci, to bolí a pak v mém náručí usnul, ale jakmile se v mém náručí opět probudil, tak se začal vztekat znovu! To už jsem nevydržela.
Několikrát jsem ho pevným obětím přiměla k spánku, protože neuměl po obědě usnout, ale byl unavený a potřeboval to..když jsem ho nechala spát a odešla, byl po vyspání v pohodě.
Teď už se vztek proměňuje hodně ve smutek a to si přijde ke mě do náruče sám.

Vztekající dcerka je úplně to samé, jakmile jí obejmu, začne se vztekat razantně víc-je to snad ještě horší než u syna, protože navíc začíná modrat a přestává dýchat.., nejrychleji se uklidní, pokud si jí hodím na záda do šátku. Ale tam zase chybí jakoby to vybití vůči mě a nasupuje ihned smíření-pokud se mi nezačne vzetkat přímo v šátku, ale to se moc nestává. Při vzteku většinou dobře snáší i hlazení po celém těle-takovou masáž, připotání do kočárku nebo nechání samu ssebou.

Ale možná jsem objímala špatně, chtěla jsem to zkusit a měla vhodný vztekající se oběkt, s kterým jsem si neustále nevěděla rady (vztekal se i bez objímání běžně půl hodiny) a zjistila jsem, že to není vhodná cesta, zvlášť pro nezkušenou-snad i blbě praktikující, bez odborného vedení (což Prekopová psala, že by to mělo být cílené a vedené odborníkem)