příběh

ahoj,chtěla jsem tě snad trošku povzbudit...i já jsem o miminko přišla v pátém měsíci bylo to v r.1988 a ultrazvuky ještě nebyli tak běžné snad jen jeden!Byla jsem na vyšetření u svého lékaře vše v pořádku,poslouchal ozvy OK.Druhý den ráno jsem se probudila a začala špinit,jela jsem do nemocnice a lékař zjistil,že dítě je ve mě už tři týdny mrtvé a začalo se rozkládat což mohlo ohrozit i mě.Poplach honem na sál.Bulela jsem,miminko jsme chtěli.Do dnes nevím pohlaví,bylo mi řečeno,že to již nebylo poznat,jestli nějaká genetická vada...nevím nikdo mi na otázky nedokázal odpovědět...prý slabý jedinec.Třeba to byla holčička a nebyla mi souzena.

Do roka jsem otěhotněla a narodil se nám kluk 4,25kg a po 15letech,kdy jsem si chtěla rozmazlit holčičku....se narodili přirozenou cestou jednovaječný dvojčata kluci,nyní jsou jim 4 roky a na rozmazlování není čas.Jsou to moje sluníčka a neboj vše dobře dopadne.