Co je to štěstí?

Pak děti balónky vhodily do chodby a učitelka je pořádně promíchala. Nakonec byly děti vpuštěny do chodby také a měly pět minut na nalezení balónku se svým jménem. Ale přestože usilovně hledaly, svůj balónek nikdo nenašel.

Pak jim učitelka řekla, ať vezmou balónek, který je nejblíže k nim, a předají ho osobě, jejíž jméno na něm bylo. Za necelé dvě minuty poté každý držel svůj balón.

Paní učitelka nakonec řekla dětem: "Tyhle balónky jsou jako štěstí. Nenajdeme to, když hledáme jen to svoje. Ale pokud nám záleží na štěstí někoho jiného, nakonec nám to pomůže najít i to naše vlastní."