Spravedlivý hněv

Popírají své potřeby a potlačují emoce. Velkou nevýhodou tohoto přístupu je fakt, že dítě nevědomě bere neprojevený hněv rodiče na sebe a dříve či později ho dá najevo. Nedokáže ale rozpoznat, odkud jeho vztek pramení, protože není jeho. Z takového dítěte se může stát opravdový tyran, který se vzteká při sebemenší frustraci. Často slyšíme, že je to důsledek mírných či žádných trestů nebo málo přísných rodičů, ale opak je pravdou – může za to potlačování hněvu rodičů!

Můžeme a musíme se naučit říkat JÁ. Jednou či dvakrát si to zkuste a uvidíte, co se ve vás bude dít a co se bude dít s dítětem.

Jste-li rozzlobení:

1. Vnímejte, jakou má váš hněv energii, a nechejte, ať zaplaví celé vaše tělo. Stále vnímejte své tělo, vyhněte se jakýmkoli myšlenkám.

2. Zjistěte, co je pravou příčinou vašeho hněvu. Chování dítěte je spouštěčem, ale co je jeho příčinou? Cítíte se bezmocní? Máte strach z reakce učitelky, vašeho syna nebo nadřízeného, když přijdete pozdě do školy a pak i do práce? Už vás přestalo bavit dělat všechno doma sama, zatímco váš manžel se vrací z práce čím dál tím později? Vaše matka vám zase volala, aby si postěžovala na svou samotu či křečové žíly? Jste vyčerpaný a rád byste sledoval zápas v televizi? Když pochopíte příčinu svého vzteku, může hněv hned zmizet a vy pak můžete nasměrovat svou energii k problému, z něhož hněv skutečně pramení. S dítětem si pak popovídáte o tom, co se ve vás odehrávalo. Naučí se tak řešit to stejným způsobem.

Nebo vztek nezmizí, stále vámi zmítá a pak máte dvě možnosti:

a) Pokud se to netýká dítěte, přejděte k bodu 3.

b) Pokud přímo souvisí s dítětem, jděte k bodu 4.

3. Přiznejte dítěti, na koho se zlobíte. Uveďte pravý důvod, nemějte strach, že byste pošpinili obraz vaší partnerky, partnera, matky, otce nebo tchyně. Raději chraňte obraz svého dítěte a nepřisuzujte mu něco, co se ho netýká. Řekněte mu, že potřebujete být pár minut sami, abyste ze sebe uvolnili hněv, běžte do jiné místnosti nebo případně na toaletu a křičte! I oni půjdou do této místnosti, když to budou potřebovat. Usaďte se se svým „polštářem na vztek“. Představte si před sebou člověka, jehož chování zapříčinilo vaše trápení. Křičte, plakejte, mluvte na něj, jako by tam byl s vámi, a podle potřeby tlučte do polštáře, abyste uvolnili vnitřní napětí. Je velmi příjemné a hlavně osvobozující, když můžeme křičet, vyjadřovat se, jak potřebujeme, pokud ovšem vše děláme vědomě a nejednáme pod vlivem náhlého nekontrolovatelného nutkání. Pokud nemůžete odejít do jiné místnosti, dávejte pozor, abyste nekřičeli, a přitom se nedívali na své dítě.

Upozorněte ho: „Jsem moc rozčílená, ale není to tvoje chyba, je to kvůli… (uveďte skutečný důvod) a teď potřebuji křičet.“

Křičte: „Mám toho dost, mám toho plné zuby, už mě to pěkně štve!“ a otočte se k němu zády. Až se uvolníte, udělejte si čas a popovídejte si s ním o tom: „Jak ses cítil, když jsem křičela? Měl jsi strach? Ano, rozumím ti, nahání to strach, když někdo křičí. Ale víš, že ty jsi za to nemohl? Proč jsem křičela?“ Pro dítě je důležité, aby se naučilo projevovat svůj hněv. Vyjasněte případné nedorozumění. Jestliže dítě řekne: „Křičela jsi, protože jsem rozlil hrníček s vodou,“ odpovězte jasně podle pravdy: „NE. Rozzlobila jsem se sice ve stejné chvíli, ale ten převrácený hrníček byl jen poslední kapka. Byla jsem rozčílená už předtím, protože nám v bance odmítli schválit půjčku. Každému se může stát, že převrhne sklenici, to není nic vážného. A ty nemůžeš za to, že nám v bance nechtějí půjčit peníze.“

4. Opravdu se zlobíte na své dítě. Chcete, aby změnilo chování, které jde proti vašim potřebám. Nezapomínejte přitom, že i v tomto případě je pro něj váš postoj vědomým či nevědomým vzorem. Velmi pečlivě volte slova, jimiž vyjadřujete svou potřebu, tak abyste nesklouzli k obviňování. Uvádím zde, jak by vaše formulace mohla vypadat: Když ty… (jeho přesné chování), já se cítím… (moje emoce, můj pocit), protože já… (moje potřeba), a já tě žádám… (jak přesně potřebuji, aby se chovalo tady a teď, přičemž mi tento požadavek umožní opravit náš vztah), aby… (motivace pro dítě).

Ukázka z knihy Do nitra dětských emocí od Isabelle Filliozat, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde. Knihu přeložila Zdeňka Ondrášková.