Jak se žije maminkám v Číně 2 - Svatba

Čínský svatební obřad probíhá v domě rodičů ženicha, kam nevěsta přichází a kde budou společně po sňatku bydlet. I v dnešní době žije většina rodin v Čině dvougeneračně. Nevěsta přichází na svatební obřad pouze v doprovodu svých družiček, mladých svobodných dívek z její rodiny, neteří, sestřenic, sester, jsou ale starší, než bývá u našich družiček zvykem, většinou už dospívající slečny. Ostatní příbuzní nevěsty zůstávají doma, je to prý zvláště pro matku nevěsty smutný den, žádný důvod k oslavě, nýbrž k pláči. Její dcera odchází z domů. Na cestu ji dávají rodiče peníze, které si připne pod svatební šaty, to pro štěstí, a po celý svatební den je nosí při sobě.

Cestu k domů ženicha zdolávaly družičky ještě před nedávnem na kolech, nevěsta pak na vyzdobených nosítkách, dnes patří ke svatbě luxusní automobil s červenými stuhami, honosnost a luxus svatebního dne přináší štěstí do manželského života. Na fotce kráčí Li se svým nastávajícím od vozu k domu, vítají ji všichni příbuzní jejího ženicha, jedna z jeho tet rozhazuje konfety. Li má šaty v tradiční svatební barvě, tou je červená, barva štěstí a hojnosti, bílá je prý barva smuteční a nenosí se na svatbách, nýbrž na pohřbech. Před vstupem do domů se snoubenci postaví celém k sobě a ukloní se nejprve nebi, pak zemí, poté rodičům a nakonec sobě navzájem. Ale ceremonie to prý není nijak vážná, jak by se mohlo zdát, ve chvíli vzájemného úklonu je často někdo z příbuzných popadne tak, že snoubenci naráží jeden druhému do čela a vyvolají tak v řadách příbuzných salvy smíchu. I následující dění je prý velmi živelné a veselé, nevěsta se totiž snaží vstoupit dveřmi do domu, ale všichni ženichovi příbuzní ji v tom brání, pomáhají ji pouze její družičky. Dveřní rámy bývají obložený červenou látkou s černé napsanými čínskými slovy, dobrými slovy, jak říká Li: štěstí, dlouhý život, hojnost, láska. Nevěstě se to pokaždé nakonec podaří a uvnitř domů již následuje slavnostní hostina. Novomanželé začínají symbolickým okušením tradiční nudlové polévky, nudle je ale v každé misce pouze jedna a to velmi, velmi dlouhá, symbolizující dlouhý život. Pro štěstí stačí jen jediné sousto. A pak se již všichni přítomni pustí do hodování, povídání, veselí. Někdy v průběhu dne přijímají novomanželé svatební dary, to jsou výlučně peníze od nejbližších členů ženichovy rodiny. Novomanželé před každým z nich pokleknou na kolena, ukloní se až k zemí a přijmou peněžitý dar. A to je vše, svatba v Čině se tedy obejde bez manželských slibu, ať formálních či neformálních, a v "porevoluční Čině" i bez snubních prstýnků, které prý nyní prožívají svou renesanci.

Úředně je sňatek vyřízen jednoduchým zápisem v matrice, většinou několik dní před chystanou domácí slavnosti a nepřikládá se mu pražádná obřadnost. Jen někdy nabídnou snoubenci matričnímu úředníkovi svatební cukroví.