O lišce a Táboru

Mimochodem, ten, kdo měl nápad, že je nutné mít na dítě autosedačku do dvanácti let, měl také ukázat na auto, kam dáte autosedačky tři a ještě budete mít šanci do nich uzapnout tři dítka. Zůstat útlí, toť jediná možnost, jak pečovat o bezpečnou jízdu dětí. A tak naše olejovky jsou přikurtovány a my jedeme. Jeden z přejezdů směrem domů od babičky, takže žádné dětské nadšení se nekoná. Jen tichá zoufalost, když tu nápad. Začínáme zpívat. Laďka už ví, a přestože se jako jediná zpěvu zatím neúčastní, neprotestuje. Najednou se však ukazuje, že zpívat po desáté tu samou písničku má výdrž pouze Majda a Kuba. Během chvilky je zřejmé, že nejde o zpěv, ale o jasnou bitvu o moc nad touto písničkou a hlavně tím druhým.

Majda: "Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru.............
….liška se JIM schovala, ještě se JIM vysmála."

Jakub: "Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru............
….liška se MU schovala, ještě se MU vysmála."

Taktní tatík nechtěl dcerku poučovat. Myslel si zřejmě:"Je inteligentní, párkrát předzpívám, ona se zapomene a změní na správný verš."

Sveřepá Majda si říkala něco v tom smyslu:"Jen si mysli, že nemám výdrž. Že nevím, co chceš? Já vím své."

No, a my ostatní poslouchaly dál, jak Kuba s Majdou zápasí. Už jsme se díky tomu odpoutání pozornosti docela přiblížili směrem domů. Desáté repete a Kuba nevydržel první. Začal láskyplně vysvětlovat:" Všimla sis Majdo, že zpívám MU schovala." Majda nekompromisně:"Ale má tam být JIM." Kuba už se nadechoval, když ho uzemnila:" Musí tam být přece JIM, když tam byl zajíček a ježek a liška se JIM schovala."

Chvíli bylo ticho. Pak se Jakub usmál jako vítězoslavný král, který právě porodil dalšího z Einsteinů. "Aha, tak to máš pravdu, budeme to zpívat tedy po tvém."

Majda byla spokojena. Když začala nabírat dech na další repete, už jsem si setřela pot z čela. Hádka se nebude konat, a tudíž nebude zapotřebí smírčího soudce a mých služeb. Když však dozpívala k onomu místu, zachovala se tak, jako často její tatík. Začala zpívat píseň jako její chlebodárce (tomu říkám asertivita). Ono se sice říká, že je to moudré, ale.... Chlebodárce už smíchy nevydržel a já se k té salvě smíchu přidala.

Někdy mám pocit, že ve výchově není malých vítězství. Jsou pouze vítězství velká a záleží jen na Vašem úhlu pohledu.