Šikana ve školce

Můj syn chodí třetím rokem do MŠ dánského typu. To znamená ( dle propagačních papírů ) individuální přístup ke každému dítěti, větší spolupráci s rodiči po stránce výchovné a ekonomické. Dítě je možno přivést i vyzvednout v kteroukoli hodinu, děti nemusejí po obědě spát, když se nechtějí účastnit některé činnosti – nemusejí.

A teď náš příběh.

Ve školce se minimálně v posledních dvou letech nekonala žádná třídní schůzka. Rada rodičů neexistuje. Na SRPŠ se letos vybírá 600 Kč na 1. pololetí. Loni se vybíralo 600 Kč na celý rok, ovšem i za děti, které chodí třikrát týdně dopoledne. Nebylo možné zaplatit poměrnou část. Přitom program je silně podprůměrný. Můj syn za celé dva roky se školkou nikde nebyl, kromě výletu každý rok. Divadélka viděl ve školce loni asi dvě. Byly nějaké oslavy ( vánoce, velikonoce ) , nějaké dárky, výlet. Jednou malovali na skleničku. Připadá mi, že to, co syn obdržel, neodpovídá částce 600 Kč ani zdaleka. Konala se nějaká posezení s rodiči, kdy děti řádí v herně a maminky sedí u kafe. Nejedná se o ničem, paní ředitelka většinou není přítomna.

Po předchozích zkušenostech jsme s manželem 2. září navštívili paní ředitelku. Ptali jsme se, zda bude třídní schůzka. Paní ředitelka odvětila, že každý rok bývá ( byli jsme velmi udiveni ) a že letos samozřejmě také bude. Dále jsme odmítli zaplatit 600 Kč na SRPŠ a dohodli jsme se s paní ředitelkou, že budeme platit každou akci zvlášť ( i když to paní ředitelce bude činit značné potíže ). S tímto jsme se rozešli.

A nyní už začínají maléry.

Školka měla jet do divadélka. Oznámení viselo na nástěnce asi 14 dní předem. Syn se těšil málem jak na Ježíška ( poprvé se školkou do divadélka !! ).Chtěla jsem zaplatit čtyři dny předem, ale paní učitelka mě poslala za paní ředitelkou. Řekla jsem si , že platbu nechám na den divadélka, kdy odpoledne bylo ještě vystoupení kouzelníka a poté posezení s rodiči – tentokrát opravdu jako třídní schůzka.

Když jsem přišla syna vyzvednout, nevěřila jsem svým uším, když mi říkal, že nikde nebyl. Ptala jsem se paní učitelky ( od září je nová ) , jak je to možné. Prý šly jenom starší děti. Argumentovala jsem tím, že synovi bylo v srpnu 5 let a tudíž je jeden z nejstarších. Další důvod byl, že děti jsou v září ještě neklidné a není možné vzít všechny. Dále jednal můj muž s paní ředitelkou a dozvěděl se, že syn je divoké dítě a proto do divadélka nešel. O divokosti za předchozí tři týdny nepadla jediná zmínka. Hovořila jsem s paní učitelkou o výslovnosti, o stolování, ale o divokosti nikdy. Paní ředitelce i paní učitelce jsme s manželem řekli, že se domníváme, že jde o šikanu a že co se stalo, je neospravedlnitelné.

Syn ve školce brečel. Do divadla šla jeho nejlepší kamarádka i děti mladší než on.

Odpoledne se konalo posezení s rodiči ( v 16 hod., kdy mnozí jsou ještě v práci ). Přišli hlavně rodiče mladších dětí ( kteří se školkou ještě nemají žádné zkušenosti ), protože letos odešlo mnoho starších dětí na ZŠ.

Atmosféra byla dusná. Paní ředitelka nejdřív vyzdvihla všechna pozitiva ( příchod kdykoli atd. ). Poté se dostala k SRPŠ – když prý nechceme tolik platit – nemusí se konat žádné akce ani nic kupovat. Komu se ve školce nelíbí, ať zvolí jiné předškolní zařízení. Takhle přece nezve ředitel rodiče, aby dali dítě do jeho školky !!!

Navrhla jsem, zda je možné vytvořit radu rodičů. Paní ředitelka souhlasila, ale dala nám dvě podmínky. 1. Rady musí být dvě – pro každé oddělení zvlášť ( fond SRPŠ je jen jeden ). 2. Musí se sejít všichni rodiče a s vytvořením rady souhlasit. Dále jsem se zeptala, kdo hospodaří s fondem SRPŠ, což paní ředitelka zahrála do autu.

Aktivní jsme byly tři maminky – ostatní dělaly mrtvé brouky. Na cokoli jsme se zeptali, všechno byl problém. Paní ředitelka měla vždy sto argumentů, proč danou věc nelze realizovat.

Za dva dny jsem vzala své druhé dítě ( holčička 2,5 roku ) a šly jsme navštívit syna do školky. Dánská MŠ ( dle papírů ) umožňuje pobyt rodičů i sourozenců ve školce, kdy chtějí a na jak dlouho chtějí. Maminky toho loni hojně využívaly.

Ve třídě bylo asi šest dětí a stavěly s paní učitelkou ze stavebnice. Pozornost jsem věnovala hlavně dceři, která si hrála s panenkami, péči o syna jsem přenechala paní učitelce. Nijak jsme nevyrušovaly, hrály jsme si ve vedlejší místnosti. Po sobě jsme hračky uklidily. Během návštěvy za mnou přišla paní učitelka s plačící holčičkou a říkala : vidíte, chce taky maminku. Odpověděla jsem, že to chápu, ale že chyba není na mojí straně – návštěvy rodičů jsou přece dovoleny. Celý náš pobyt ve školce trval asi tři čtvrtě hodiny.

Když jsem přišla syna vyzvednout, paní učitelka se do mě pustila, jak jsem si mohla dovolit narušovat její výuku. Tak jsem se dozvěděla, že s dětmi je možno pobýt jen při příchodu a před odchodem. Kdyby sem přišly čtyři maminky najednou, bylo by to hlídání dětí a ne školka. Chtěla jsem mluvit s paní ředitelkou. Paní ředitelka byla bohužel v půli oběda. Omluvila jsem se, že vyrušuji. Paní ředitelka mi zopakovala v zásadě to, co řekla paní učitelka. Bránila jsem se, že návštěvy mají v programu. Prý dcera dělala nepořádek ( na tom není špetka pravdy ). Nakonec mi paní ředitelka doporučila, že by bylo nejlepší, kdybychom změnili školku.

Chtěla jsem ještě nahlédnout do hospodaření s fondem SRPŠ za loňský rok. Během oběda nelze, což jsem uznala. Dohodly jsme se, že paní ředitelka připraví materiály asi za deset dnů.

Tady náš příběh zatím končí.

Obrátila jsem se na některé instituce. Paní ředitelka již absolvovala jeden rozhovor na školském odboru městského úřadu. Další věci jsou zatím v jednání. Podotýkám, že se snažím vždy vystupovat maximálně slušně.

Nevím, jak to s námi dopadne. Obávám se, že jsme píchli do vosího hnízda. Mám strach o syna. Nechci, aby ho někdo tyranizoval. Na druhou stranu se nechci ještě vzdát, ale když bude nejhůř, ustoupíme. Znamenalo by to pro nás v každém případě dojíždění a ani nevím, zda je v jiné školce místo.

Chtěla bych znát názory dalších rodičů, zda opravdu chceme něco tak mimořádného.