Kdo by to do Palackého řekl? aneb Trocha historie do učitelského mlýna

Už před více než 150 lety vystoupil ve sněmu poslanec Jan Palacký proti zvýšení platů učitelů s odůvodněním, že učitelé jsou neštěstím národa, protože razí cestu sociání revoluci a nezaslouží si lepších platů, neboť máloktetý český sedlák má ročně čtyři sta zlatých čistého zisku jako oni...

A vám připadá celá ta diskuse kolem učitelské stávky úplně nová... Jako najednou, jako by to tu nikdy nebylo! Učitelé se berou za svá práva a své peníze jako ostatní. Brali se vždycky, když mohli... V některých zemích ovšem patří učitelé k povoláním, ve kterých ani stávkovat podle zákona nemohou. Jako třeba lékaři, policie a pod. Mají na starosti děti a také slouží státu. Mají z toho výhody a tak by měli podle zákona mlčet... Pokud nemlčí, musí nést důsledky svých činů...

A mnozí je nesou. Společnot a vlády se pak zachovají podle toho, zda na to mají či ne.

Někdy také podle toho, jak si učitelů váží. Ovšem, kde nic není, ani čert nebere, natož pak učitel...

Motlitba učitele, kterou jsem si z Floridy přivezla a mívala ji na zdi za časů svého učitelování... Učit své žáky nejen podle knih, ale ukázat jim správnou cestu životem, ať je zavede kamkoliv... (pro zvětšení klikněte na obrázek)

Tak vás zvu k nahlédnutí do Novočního rozjímaní, které vydalo Státní pedagogické nakladatelství v roce 1969 jako bezplatný dárek svým příznivcům. Evžen Peřina tenkrát nechal čtenáře nakouknout do historie učitelského stavu a i stavu jejich kapes (či dnešních kont), trochu, aby je pobavil a učitele potešil, že bývalo ještě hůř.

Také se v té době zase jednou reformovalo školství... Najdete tu mnohou zajímavost:

Před 70 lety prý odbyl ministr Bechyně deputaci učitelských odborářů pamětihodným výrokem, že je zásadně proti úpravě učitelských platů na úroveň s uřednickými, a to že musí učitelé sežrat i s chlupama...

Za komunismu se uplatňoval názor, že kdyby učitelé svlékli bílé límce a postavili se k lopatě, ukázalo by se, zdali je jich třeba...

Rozpor mezi mezi teoretickou, či řekněme filosofickou hodnotou povolání učitelova, která nacházíme ve výrocích moudrých mužů, a tím, jak byli hodnoceni společností reálně, tedy financně, se táhne od nepaměti, nebo lépe, kam jen lidská paměť sahá...

Za dob Aristotelových byla učitelská funkce ve své ideální podstatě první funkcí ve státě...Mohlo se za ni ovšem zaplatit i životem jako v případě Sokratově...

Ale před 250 lety stával učitel každoročně s obecním slouhou na rychtě, aby si vyprosil obnovení služby...

V Zákoníku obecného školství před necelými dvěma sty lety stálo hned na začátku, že učitel nemá za svou praci čekat odplatu na tomto světě, ale že ji dostane na onom světě.

Před 150 lety se učitelé ještě domáhali toho, aby byli postaveni aspoň na roveň pohodným, ponocným a dozorčím vězňů..

Karel Havlíček Borovský však už tekrát předběhl dobu jako i v jiných názorech o právech a svobodách: Kritizoval, že mnohý obecní sluha lepší službu má než kterýkoli učitel, ačkoli tito dítky, onino jenom dobytek opatrují...!

Také k diskutovanému problému profesorů středních škol a učitelů půvabný citát:

"Malé město rozdíl obou profesí charakterizuje tak, že když jde po ulici profesor, každý ho zdraví, když jde učitel, každého zdraví...

A ještě jeden postřeh literární:

Haškův poručík Dub, v civilu profesor, je někdo docela jiný než Poláčkův nadporučík Král, v civilu učitel...

Karikaturisté profesory zpodobňovali s deštníkem, učitele s housličkami pod paží...

Vrátíme-li se k dávné historii, můžeme se dočíst, že už ve čtvrtém století Chrysostomos cenil učitele nad malíře a sochaře, ježto tito jen s plátnem a mramorem, učitel pak s dětskou duší pracuje...

Ale už v 15. století píše ve své pedagogické básni Gregorio Corrare, že by se výchově dařilo lépe, kdyby učitel požíval větší vážnosti a byl lépe placen...

Nemate také pocit, že všechno už bylo řečeno?

Jan Amos Komenský nazýval učitele dokonce příslušníky vznešeného stavu, povolané štípit nebesa...

Friedrich Ernst Schleiermacher tvrdil, že způsob, jakým se staví stát k učiteli, je jediným barometrem pro určení toho, jaký je vztah státu k lidu...

Kdo z diskutujích na stránkách Rodiny argumentoval podobně?

Ještě by toho bylo hodně, co by znělo jako aktuální dnešní diskuse...

Školní pravidla: Co všechno učitel musel v roce 1872 v nejstarší dřevené školičce jednotřídce ve Sv.Augustinu na Floridě... (pro zvětšení klikněte na obrázek)

Ale zpět k historii učitelského povolání:

Původně, aby měl být kantor z čeho živ,
bylo mu povoleno za bezplatnou službu v chrámu
v tom smyslu živnost vést, že učil žáky pro úhradu svých potřeb....

Tedy za to, že dělal něco zadarmo, bylo mu povoleno, aby dělal něco, čím by se uživil...

V Jihlavě a v Německem brodě prý dokone za to, že dělal kostelníka, mohl dělat učitele,

ale jako učitel musel písařit na rathauze a za tu pilnost v písaření

mu bylo uděleno právo šenkovat pivo a medovinu, aby si vydělal...

To zase v první americké škole v St. Augustinu na Floridě nesmel učitel kouřit, pít, navtštěvovat veřejné místnosti a hampejzy, a dokonce se nesměl ani nechat oholit veřejně u barbíře, jinak by ztratil důvěryhodnost i místo....

Ještě jednu krásnou úvahu jsem našla v onom půvabném rozjímání:

Učitelství zdá se, že rozumí každý, málokdo však rorumí lekařstí či ševcovině.
Ale i když na otázku,
zdali je těžší učit a vychovávat nebo udělat střevíc,
odpoví každý, že učit.
Troufne si nakonec spíš učit
než udělat střevíc...
I proto bývá často výsledkem bota...

Už v citovaných pravidlech z roku 1872 z amerického Sv.Augustina, se praví, že bude-li učitel vykonávat svoji práci s láskou bezchybně po dobu 5 let, dostane zvýšení platu o 25 centů za týden. Pár odstavců před tím se mu ovšem doporučuje, aby si každý den ukládal nějakou část svého platu na časy, až už nebude moci učit, aby na stáří nebyl přítěží společnosti... Také musel vymetat kamna a přinést si do školy denně kýbl vody a uhlí...

Ženy musely své povolání opustit, pokud se provdaly. Tak tomu bylo dlouho i V Čechách, proto byly jen "slečny učitelky"....

Nebyla to nikdy práce lehká a s placením to odjakživa bývalo nevalné. Ale to nikdy neubíralo učitelství na vážnosti. Bylo vždycky společností vnímano spíš jako povolání než zaměstnání... Jen za časů totality se mnozí z nich zpronevěřili modlitbě učitelů z minulých století, když denně Boha prosili, aby jim pomohl pěstovat charakter, odvahu a ráj srdce...O to větší dík a obdiv těm, kteří to i tehdy dokázali...Takovým bych přidala...ovšem je-li kde brát...