O tom, jak se dříve pralo máme všichni představu z pohádek - Popelka vyšla k potoku s hromadou prádla a v tekoucí vodě mlátila prádlem a do prádla tak dlouho, než bylo úplně čisté.
O něco lehčí to měli námořníci. Do velkých vaků dali várku prádla na praní, vaky přivázali na lano, hodili na pár hodin do moře a čisté (a nejspíš i rovnou naškrobené věci) si po pár hodinách zase vytáhli na palubu. Ať tak či tak, princip zůstává stejný - prohnat prádlem vodu a vymýt tak ze znečištěné látky špínu.
Některé hospodyně prádlo i vyvářely, časem přišla na řadu i valcha, různé palice a pádla, které pomáhaly vodě prádlem proniknout. Necky pak pomáhaly oddechnout si od zimy, na druhou stranu přinášely potřebu nanosit vodu. Praní zkrátka rozhodně nebyla práce o kterou by každý stál a byla zadávána těm nejneoblíbenějším služkám či členům domácnosti.
První pračku vyrobil v roce 1782 pan H. Sidgier z Velké Británie. Alespoň tak to říkají historické zápisy. Byla to vlastně jen dřevěná klec či krabice s holemi vevnitř, která se otáčela klikou. Po ní byla vynalezena ‚dvojitá valcha‘, prádlo se vložilo mezi dvě zvlněné plochy a pomocí mechanismu se mezi nimi různě mačkalo a šouchalo. Nejpodobnější pračkám, které známe my, byl asi typ pracího stroje pro domácnost, který se skládal z kulaté vany a tyče zakončené křížem. Tyčí se točilo a tím vznikal vír, který dovoloval vodě procházet prádlem a čistit ho tak. Velkou výhodou všech těchto praček bylo už to, že bylo možné prát v horké vodě. Zda to bylo méně namáhavé než praní ruční můžeme nejspíše jen hádat. Točení klikou totiž na pradlenách zůstalo.
Ale muži nás mají rádi a snaží se nám práci ulehčit. Proto ke klikám praček přidělali motory. Takové jaké zrovna byly. Praní se tak stalo sice záležitostí o něco lehčí (ale máchání a ždímání bylo stále na rukách a pradlenách), zato nebezpečnejší. Zlepšovatelé totiž nejspíš natolik obdivovali první motory, že je nechali pěkně obnažené zvenku vedle pračky, což vedlo třeba u elektrických motorů k častým zkratům a zásahům nebohých pradlen elektrickým proudem, protože voda cákala při vysokých pracích otáčkách všude okolo. Po několika lidských obětech se ale vynálezci nechali přemluvit a motory i pračky dali do ‚krabic‘, takže praní se pomalu mohlo stát i zábavou.
První automatická pračka byla uvedena na trh v roce 1937 v Americe. Nebyla sice ještě úplně tím čím je dnes, ale napouštěla a vypoustěla vodu, ohřívala si jí a sama prala. Nebyla ale v začátcích o moc rozšířenější než její předchůdkyně - stála totiž stejně jako menší automobil. To se změnilo v podstatě až okolo roku 1960. A to už je kousek historie, který nejspíš znáte sami.
Přidávám tedy už jen několik obrázků, abyste potěšily svoje očka. Přeji vám příjemné praní, už nikdy nechtěně obarvené prádlo a (hlavně ?:-))) už žádné ztracené ponožky :-)))))))))








Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.