Pojedeme na luka až kukačka zakuká

Kdykoliv ale manžel mluví o Krétě, nevybaví se mu příroda a moře, nýbrž moučník, který tam jedl. Ten zázrak má jméno BAKLAVA. Samozřejmě jsem jako správná zamilovaná ženuška chtěla tu pochoutku manželovi upéct, ale nebyl schopen říct nic jiného než že je tam hodně ořechů a medu a že je to prostě nepřekonatelně výborné.

Minulý měsíc mi náhodou mailem přišel recept na Baklavu! Usoudila jsem, že to bude ono už podle množství ořechů a medu. Manželovi jsem tu šťastnou novinu sdělila hned po příchodu z práce. Nedůvěřivě prostudoval recept a prohlásil, že to určitě nebude tak dobré jako na Krétě. Samozřejmě, tam byl chuťový zážitek znásoben polívkami ze sáčku a skromným jídlem z konzervy. Ale co je důležité, navrhnul, že bychom si tam mohli teď na jaře zajet. Tedy my dva a náš roční klučík Míša. Hned další den jsem prostudovala nabídky cestovních kanceláří. Manžel se sice vymlouval, že to tak nemyslel, ale já už jsem se viděla někde na Krétě, jak se procházíme s manželem a s Míšou někde po pláži nebo po horách a jak si dáváme onu výbornou Baklavu každý den!

A pak přišlo první zklamání: S cestovkou na Krétu nejdříve v půlce května a to z Prahy. Z Ostravy až na konci května a ještě na sever ostrova a my jsme chtěli jednoznačně na jih. No nic, tak poletíme prostě někam jinam. Na Kanáry se přece lítá celý rok! Ano, ale opět z Prahy. Po krásném večeru stráveném na internetu zjišťujeme, že do konce května můžeme letět z Ostravy pouze do Egypta. Tam nás to ale zkrátka neláká.

Dobře, ještě se nechci vzdát. Co takhle vyrazit do Rakouských Alp do střediska, kam jsme jezdívali lyžovat. Vždycky jsem se tam chtěla podívat i v létě, ale manžel namítal, že je to málo akční. S ročním dítětem by to mohlo být akční až dost. To už se ale musíme v čase posunout až na červen, teď tam bude ještě hodně sněhu. Cesta autem by byla sice dlouhá a náročná, ale v každém případě zvládnutelná. Strávili jsme další krásný večer nad mapou Rakouska a vzpomínali, jak jsme si to tam vždycky užili!

Zlomový okamžik nastal o Velikonočním víkendu.

Sobota: malý výlet do Beskyd. Míša kňourá celou dobu v kočárku nebo brečí v krosničce.

Neděle: návštěva mých rodičů. Míša řve v kočárku na procházce, nejsem schopná zjistit proč.

Pondělí: návštěva manželových rodičů. Míša relativně v pohodě, na hodinku v kočárku vydržel a pak chtěl ven.

A tak mi to došlo. Tento rok se zkrátka ještě žádné vysoké hory nebudou zdolávat! Zůstaneme prozatím u osvědčených Beskyd nebo ČM Vysočiny. Však na nás Kréta i Alpy ještě chvíli počkají! Večer jsme si dávali Baklavu. Manželovi sice nechutnala tak jako na Krétě, ale byla velice dobrá. A pak, co bychom měli z toho, kdybychom projeli celý svět a neměli Míšu?

PS: Recept na Baklavu najdete např. zde.