Škola jako skleník?

Od počátku nebyl žádný problém týkající se zvládání 1. třídy, ale ani co se týče koordinace rodinného, školního a volnočasového života naší rodiny. Problém však vyvstal minulý týden. V pondělí, když jsme si my, rodičové, přišli vyzvednout naše děti po skončení hodin aerobiku, zůstali jsme jen bezmocně zírat na kouli, namontovanou na dveře, jež nám dříve umožňovaly vstup do prostoru před tělocvičnami. Na dveřích se na nás mračila cedule s nařízením, jež vydalo vedení školy, že se rodičům i všem zákonným zástupcům a jiným cizím osobám zapovídá vstup do školní budovy. Po chvíli vyšla před budovu slečna cvičitelka, která se nám za opatření omlouvala, leč do budovy nás z obav následných sankcí, vedených proti jejich oddílu, který si prostory na své aktivity pouze pronajímá, opravdu nevpustila. Mezi rodiči se zvedla vlna nevole, přesto jsme se rozhodli vyčkat na další hodinu, zda nebude nesmyslný zákaz zrušen…Nebyl. Pro dokreslení situace vám popíšu dvě situace, které ten den nastaly: nejprve ze dveří vyběhla ven, kde byla teplota kolem 2°C, zpocená holčička v cvičebním trikotku se slovy „Mami, mně nejde vyvléct to tričko“… a chvíli po ní vyšla další, dveře se zabouchly a maminka pravila: „Kde máš všechny věci?“ - tedy se muselo zazvonit na cvičitelku, která již vedla další hodinu, ta musela opustit 15 dětí předškolního věku a běžet otevřít dveře.

Nám rodičům tedy byla naprosto upřena možnost zkontrolovat, zda si naše děti vzaly skutečně vše, s čím ráno z domova odešly, nemáme ani možnost přečíst si informační nástěnku, za jakéhokoliv počasí jsme nuceni stát před budovou, nehledě k tomu, že může nastat i situace, že nedorazíme přesně včas… co pak? Naše dítě bude vypuštěno jako bezprizorné před budovu?

Paradoxem je, že ve večerních hodinách probíhají i hodiny pro dospělé, kam nejedna z maminek chodí cvičit. V tu dobu jsme prosím vpuštěny bez problému!

Na www stránkách školy je napsáno: „Při organizování vycházet ze zdůraznění lidského faktoru“, máme dojem, že tento vydaný zákaz lidský faktor dosti potlačuje. Mrzí nás, že jsme uvrženi do role potenciálních zlodějů či jiných škoditelů. Co když za nějaký čas někoho napadne, že se nesmíme přiblížit na 20 – 50 – 100 metrů ke škole? Budou naše děti v prostorách školy uzavřené jako ve skleníku? Budeme my pouze přihlížet zpovzdálí jak školní činnosti, tak i zájmovým aktivitám našich dětí?

Sepsali jsme tedy paní ředitelce petici a doufáme, že se podaří nastolit takové řešení, jež bude vyhovovat všem. Pro školu bude splňovat bezpečnostní a hygienická opatření a nám rodičům umožní důstojně si převzít naše děti.

V dnešní době, kdy se ze škol na mnoha místech stávají tzv. komunitní centra, kdy školy jsou nejen vzdělávacími ústavy, ale i centry střetávání se a spolupráce více generací, kdy se prostory využívají nejen k vyučování, ale k mnoha jiným aktivitám, kdy do budov opravdu dochází pestřejší spektrum lidí, se tento téměř totalitní přístup zdá být dosti zarážející.