Rodiče začínají chápat, že ne každou nemoc je třeba léčit antibiotiky, říká MUDr. Hana Cabrnochová, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Užívání antibiotik s sebou nese i riziko vedlejších účinků. Kromě nebezpečných bakterií totiž likvidují i takzvané žádoucí bakterie, které osidlují organismus a jsou mu prospěšné. V konečném důsledku pak může vést nadužívání antibiotik k tomu, že patogenní bakterie přestanou být na určitá antibiotika citlivé a stávají se rezistentní. Lék pak přestane účinkovat.
Odhady hovoří o stále poměrně vysokém čísle, řádově desítkách procent. Tyto údaje se ale liší podle typů pracovišť, a dokonce i odborností lékařů. V případě praktických lékařů pro děti a dorost se nám toto procento daří postupně snižovat, zejména díky účinné kampani a vzdělávacím akcím, které organizuje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně.
Jedním z mechanismů, kterým dokážeme ovlivnit chování lékařů, je audit vlastní preskripce, kdy lékaři mají možnost si sami kontrolovat, jaké skupiny antibiotik používají u různých diagnóz a jak se chovají v takovém případě jejich kolegové. Daří se také dosáhnout, aby se v předepisování upřednostňovaly ty skupiny antibiotik takzvané základní řady, u nichž nedochází k tak rychlému nárůstu rezistence, tedy necitlivosti bakterií.
Někdy za to mohou obtíže při stanovení diagnózy, často tlak ze strany pacienta, který na lékaři přímo vyžaduje nasazení antibiotik.
Důležitou roli v tom hraje zájem praktických dětských lékařů o tuto problematiku a nově také informovanost rodičů. Lidé začínají chápat, že třeba virózu nelze léčit antibiotiky. Navíc děti registrované v našich ordinacích jsou v naší péči zpravidla od narození do 19 let. Dětský lékař tak nejlépe zná své pacienty, přemýšlí o nezbytnosti nasazení antibiotik, protože si je vědom i případných komplikací souvisejících s léčbou, rizik případné rezistence a následných komplikací při opakování této léčby. Z hlediska spotřeby antibiotik je systém postavený na znalosti pacienta velmi efektivní. Velmi často totiž lékař nasazuje antibiotika zbytečně, když nezná svého pacienta, nebo mu chybí údaje o zdravotním stavu a předchozí léčbě.
Rozhodnutí by mělo vycházet ze znalosti diagnózy a podezření na bakteriální infekci. V některých případech jsou klinické projevy zcela jasné, jindy lze stanovit diagnózu na základě pomocných vyšetření.
Lékař může nechat provést mikrobiologická vyšetření. Ale na výsledky výtěrů se čeká zpravidla jeden dva dny, a to je příliš dlouho, zvlášť za situace, kdy dítě má teplotu, jeho stav se nelepší a není zcela jasné, zda se nejedná pouze o nekomplikovanou virózu, kdy by antibiotika nebyla účinná. Rychlejší je vyšetření hladiny CRP (C-reaktivního proteinu) z krve, kterým se diagnóza stanoví prakticky okamžitě. Negativní výsledek mimo jiné pomáhá přesvědčit rodiče, že onemocnění není nutné léčit antibiotiky.
Vyšetření metodou CRP je rychlé a jednoduché a dětského pacienta nijak netraumatizuje. Z prstu se do zkumavky odebere pár kapek krve a zkumavka se vloží do přístroje. Výsledek máme za pár minut. Když se na displeji objeví číslo do osmi, je vše v normě, výsledek od osmi do 30 značí infekci, ale zřejmě ne bakteriální, a údaj od 30 do 160 znamená, že dítě potřebuje antibiotika.
Ano, tento přístroj není právě levný, stojí 30 tisíc korun a lékaři si ho musí sami koupit. Dlouho také nebylo jasné, zda toto vyšetření budou zdravotní pojišťovny hradit.
Taková srovnání existují, ale nelze pouze hodnotit, o kolik méně antibiotik se předepíše. Na druhé straně totiž CRP také pomáhá zjistit velmi závažné infekce. Díky této metodě může lékař včas zahájit účinnou terapii, případně odeslat do nemocnice vážně nemocné dítě, a zachránit mu tak život.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.