Jsem macecha

Ahoj, všechny Vás zdravím, moc ráda navštěvuji rodinu cz a moc ráda čtu Vaše příběhy.

Chtěla bych touto cestou najít nějaké ženy, které se také starají o "cizí" dítě nebo děti.

Chtěla bych najít ženy, které by si se mnou o tomto tématu pohovořily.

Nebo jsem na světě jenom já, která šlape po tenkém ledě dětské duše, balancuje na provazu střídavé péče, nechá se "vyšetřit" sociálkou, aby mohla o dítě pečovat, poslouchá nářky biologické matky, které trvá tři roky než pochopí, že jí dítě neberu, že bych - zcela hnusně řečeno - měla bez jejich dítěte život jednodušší? A je těžké pochopit, že mám "naše" dítě strašně ráda, i když jsem ho nerodila?

Mám pocit, že nemáme žádná práva, zcela dobrovolně se staráme o ratolesti svých manželů, bereme si za biomatky OČR a odměnou jsou nám většinou urážky ze stran ublížených biomatek, ač jsme třeba ani jejich rodinu nerozvrátily.

Nechci si stěžovat ani lkát nad osudem. Sama jsem svého štěstí strůjcem, svého muže a jeho syna miluju, to je jediný motor, který mě tlačí jít dál a dál a donekonečna držet hubu a krok, usmívat se, mazlit, dělat, že je vše okay, jen aby syn nevěděl, že mě jeho matka nenávidí, třeba jen proto, že jsem mladší, beru život jinak, vycházím skvěle s manželem, nehádáme se, neřvu na své okolí…

Střídavá péče je neustálý "boj" pro všechny zúčastněné. Je to boj o pohodový život dítěte. Je to boj o to, zatnout zuby, být tolerantní, boj o snahu se domluvit, i když je to obtížné a často to nedopadne. Ani jedna strana to nemá jednoduché. Snažíte se udržovat a přiblížit si denní režimy, snažíte se držet výchovné principy na stejné či aspoň přibližně podobné lajně.

Potýkáte se s odlišnými názory… atd… atd…

JSTE TADY NĚJAKÁ?