Rozhovor s Janou a Vaškem

Na 6. června jsme si domluvili setkání v kavárně Vesmírna. Na začátku odpovídala jenom Jana. Když dorazil Vašek, vrátili jsme se k některým otázkám, které jsme předtím s Janou probíraly. Odpovídal na ně tak, jak to vidí on, protože Jany odpovědi neznal. Pro lepší orientaci jsou jeho odpovědi zaznamenány v rozhovoru průběžně i když ve skutečnosti odpovídala nejdříve samostatně Jana a pak Vašek.

S Vaškem se znáte již 5 let. Vzpomínáš si na chvíli, kdy jste se seznámili?

Jana: Ano. Poprvé jsme potkali 18.4.2003 na vinici v Troji. Oba jsme v té době byli členy FOKUSu, což je organizace, která se stará o lidi s duševním onemocněním. Na vinici jsme pravidelně docházeli a starali se o sazenice, okopávali révu apod. Tenkrát v dubnu se mi udělalo špatně, upadla jsem a ležela v bezvědomí.

Co se dělo dál?

Jana: To si vůbec nepamatuji. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že Vašek došel pro vedoucího dílny a odnesli mě do budovy. Když jsem se probrala, nabídl mi Vašek vodu. Potom jsme si spolu poprvé povídali. A od té doby se známe.

Vašek: Po této události jsme se asi čtvrt, půl roku dál potkávali na vinici v Troji. Pak jsme na sebe začali po práci čekat. Pozval jsem Janu na oběd a druhý den jsme se šli spolu podívat do Trojského zámku.

Co děláte, když jste spolu?

Jana: Chodíme do kina na romantické filmy, do ZOO, do kavárny Vesmírna a tak různě. Také jezdíme s FOKUSem na výlety, k mým rodičům na chatu, s rodiči jsme byli i v Chorvatsku.

Znáte se již 5 let. To je dlouhá doba. Zkusili jste spolu bydlet?

Jana: Zkusili, ale nevyšlo to.

Proč?

Jana: Někdy jsme se hádali. On byl třeba dlouho na počítači a já už chtěla spát. A tak jsme se začali hádat. Jednu dobu jsme se i chtěli vzít, ale rodiče mi to rozmluvili.

Vašek: Asi po roce a půl naší známosti jsem sehnal od obecního úřadu byt. Ale nedokázali jsme spolu vydržet. Odstěhovali jsme se zase každý zpátky. Zjistili jsme, že nemůžeme být spolu, ale ani bez sebe. A tak náš vztah trvá dál.

Říkala jsi mi, že ti Vašek moc pomáhá. Čím? Jak?

Jana: Často mi volá. Zeptá se mě, jak mi je, se vším mi poradí. Říká mi, že spolu všechno zvládneme. Nevadí mu, jak vypadám, zajímá se o mě, nejsem mu jedno. Má mě moc rád a já jeho taky. Hrozně ho potřebuji.

V rámci Akce Pontony se pravidelně oba scházíte s dobrovolnicí Irčou. Na čem spolu pracujete? Jaký úkol jste si dali?

Vašek: Zvládnout sám jízdu metrem. Dříve jsem nedokázal ani sejít dolů do metra na nástupiště. To už teď dokážu, ale pořád mám strach z jízdy. I když teď nedávno jsem zvládnul jet s Irčou 1 stanici metrem na nové trati na Střížkov.

Jana: Irču mám taky moc ráda. Povídá si se mnou a rozebírá moje problémy s Vaškem. Vysvětluje mi, že musím mít trpělivost, splnit to, co slíbím, radí mi. Učí mě nehádat se a nevzdávat to, když se objeví nějaký problém. Taky mě učí vařit.

Která jídla už umíš uvařit?

Jana: Dělaly jsme spolu kuře na paprice, palačinky, žemlovku, na další si nevzpomínám.

Vařila jsi i Vaškovi, když jste spolu bydleli?

Jana: Jo.

(Vašek to později popírá a Jana přiznává, že už si to vlastně nepamatuje, že už je to dávno. Vašek říká, že naopak vařil on.)

Baví tě vaření?

Jana: Ano. Chtěla bych být číšnicí, servírkou. Pracovala jsem kdysi v kavárně Vesmírna jako číšnice, ale musela jsem odejít. Nepohodla jsem se tu s lidmi.

Co děláš teď?

Jana: Jsem bez práce. Snažím se něco najít, ale zatím nic nemám.

Vašek: Já pracuji v keramické dílně. Dělám podle zakázek – knoflíky, aroma lampy, kočičky, pejsky a tak. Chtěl bych točit na kruhu džbánky a vázy, ale k tomu mě zatím vedoucí nepouští. Sice mi na počátku slíbil, že mě to naučí, ale zatím to pořád dělá někdo jiný. Mám tam také málo peněz a tak uvažuji, že bych změnil místo.

(Z Vaškovy řeči vyplývá, že poměrně často v práci chybí a i teď už je delší dobu na neschopence.)

Co děláš Jano přes den, když je Vašek v práci? Co tě baví? Máš nějaké koníčky?

Jana: Bydlím u rodičů, ale ti jsou přes den také v práci a já jsem sama. Uklízím, venčím našeho psa Matěje, vařím oběd. Jsem hodně sama a chtěla bych být mezi lidmi. Taky proto chci pracovat jako servírka.

Jak často se spolu vídáte?

Jana: Někdy málo. Vašek pracuje 7 hodin denně. Teď o prázdninách nebude mít dovolenou a proto spolu nikam nepojedeme. Hodně na Vaška čekám. On i na srazy chodí často pozdě.

Jana se rozpovídá o své rodině, o tom, že má ještě 2 sestry a jak pomáhá hlídat jejich děti. S hodinovým zpožděním přichází Vašek a Jana se s ním jde hned přivítat.

Vašek odpovídá dodatečně na některé otázky, které padly během našeho rozhovoru. Jana chce po Vaškovi, aby také řekl, co pro něj ona znamená. Vašek mlčí a Janu to evidentně mrzí. O osobních věcech se mu mluvit nechce a tak nenaléhám a rozhovor ukončujeme.

Ruku v ruce spolu odcházejí za běžnými každodenním povinnostmi – zaplatit účet za telefon a do banky.

Pozn.: Jana s Vaškem jsou klienty programu Akce Pontony, v němž se lidi s mentálním postižením a kombinovaným postižením nebo autismem za pomoci dobrovolníka učí trávit smysluplně svůj volný čas, řešit vztahy a komunikaci s lidmi ze svého okolí, překonávat své osobní bariéry.

Zdroj: www.dobromysl.cz