Devátým rokem mám příležitost sledovat základní školu očima rodiče. Pokud se pokusím toto období vyhodnotit, docházím k závěru: Základní vzdělávání představuje nenahraditelnou ztrátu času.
Proč? Protože žákům je každodenně předkládán a následně k domácímu naučení zadáván vypreparovaný substrát učební látky, který je tak odtažitý od života, že nakonec postrádá smyslu. Této formě duševní potravy našich dětí je dáván nádech vážnosti a je stvrzován neustálým ústním či písemným zkoušením. Reakce „Tati, nic mi nevysvětluj, paní učitelka to chce odříkat jen tak, jak to máme v sešitě.“ mě pokaždé přiváděla k šílenství, neboť jsem si uvědomoval, že cílem dítěte není poznat a pochopit, nýbrž pouze získat jedničku.
Jednou jsem mezi školními zápisky dcery objevil verše: „Dnes ve škole byla nuda, dnes ve třídě bez oběda.“ anebo „Pan … do třídy vstoupil a žáky testem zaskočil. Všichni žáci se zhrozili, až pana … z okna vyhodili.“ Na první pohled nic zvláštního a odlišného od toho, co jsme ve školních lavicích zažívali před 30 lety. Tehdy však škola představovala základní zdroj informací o světě a každý, alespoň podvědomě, vnímal skutečný smysl účasti při výuce, byť byla sebenudnější.
K čemu to je?
Oproti 70. létům se nynější děti topí v záplavě informací proudících ze všech stran. Škola, místo aby jakožto základní aktér vzdělávání pomáhala svým žákům orientovat se v této informační spleti, lpí nadále na suchopárných umělých konstrukcích, čímž děti spíše zatěžuje než obohacuje. K čemu je nutné pamatovat si v šesté třídě, že roku 313 byl vydán edikt milánský, a přitom nerozumět výrazu edikt a nevědět, že tvar „milánský“ je odvozen od názvu italského města, neboť o Evropě se budou děti učit v zeměpise až v osmém ročníku? K čemu je sedmákům užitečné znát postupně průměrné roční srážky v milimetrech na různých místech světa, nemají-li srovnání s údajem České republiky? K čemu je žákům prospěšné muset se naučit: bílé krvinky (leukocyty) – dělí se na granulocyty (mají barvitelná zrníčka) a na agranulocyty (bez barvitelných zrníček), když nerozumějí funkci bílých krvinek a už vůbec nemají potuchy o existenci laboratorního histologického barvení? Nebo má snad lpění na datech – pro žáky bezduchých – nějaké opodstatnění?
Kde se vytratila reforma?
Aby má slova neuvízla v negativní rovině, zaslouží si jedna paní učitelka skutečnou pochvalu. V roli učitelky 3. a 4. třídy se pokoušela vnášet do třídy ducha smysluplnosti. Každý den např. začínal krátkým společným povídáním v kruhu o záležitostech pro děti důležitých.
Pokud se někdy podařilo vyšetřit pár minut, věnovala se třída hře na zobcovou flétnu. Bohužel všechny netradiční aktivity paní učitelky byly prezentovány coby něco nad rámec povinností. „Nejdříve musím splnit náročné osnovy,“ vysvětlovala mi paní učitelka. Děti byly tedy nepřímo utvrzovány v tom, že smysluplnost do školy vlastně nepatří, čemuž navíc napomáhaly nevraživé a závistiplné postoje kolegyň paní učitelky, jež pozornosti dětí neunikly. Reforma základního školství, která spočívá především ve změně postojů učitele a jejímž cílem je orientovat školu více na život, sice probíhá již v prvních, druhých, šestých a sedmých ročnících, a tak by měl její duch ovlivnit výuku i v jiných třídách.
Nic takového však nepozoruji, takže se domnívám, že reformu ohrožuje formální přístup k jejímu naplňování nebo její nepochopení. A rodičům, kteří si jsou vědomi negativní stránky školního vzdělávání, nezbývá – reforma nereforma – nic jiného než vlastními silami napravovat deformaci svých ratolestí způsobenou plněním povinné školní docházky.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Skok
