Kocovina z návratu aneb Pozor na „post holiday syndrom“

Pocity prázdnoty, podrážděnost a poruchy soustředění - tak může vypadat náš návrat do běžného života krátce po dovolené. Popsány jsou i fyzické příznaky jako třeba poruchy spánku, nedostatek chuti k jídlu a nadměrná únava.

Tak co, jak bylo? - ptáme se kolegů a známých, když se dohněda opálení znovu objeví po návratu z prázdninových cest. Ále, u moře to bylo fajn, zato teď se cítím jako po výprasku… vzdychá kolega za monitorem, a neříká to jen proto, aby přehnaným nadšením nevzbuzoval závist okolí.

Je to tak trochu záhada. Z dovolené bychom se přece měli vracet fyzicky i duševně odpočinutí a plní energie. Má tedy vůbec smysl si dovolenou brát, když se po ní cítíme ještě hůř, než kdybychom nikam nejeli?

Nejde o nijak marginální problém. Post holiday syndrom (má už i svůj odborný název!) postihuje stále víc lidí - jejich počet se zvyšuje úměrně se zrychlujícím se tempem života, nákladností prázdninových pobytů a zvyšováním nároků a nerealistických očekávání, která do nich vkládáme. Podovolenkový splín přitom nezávisí na tom, jak moc se cesta povedla; ať už šlo o sérii zklamání, nebo o dovolenou snů, návrat může být stejně krušný. Co děláme špatně? Odpočíváme příliš málo, nesprávným způsobem nebo snad už doopravdy odpočívat neumíme?

„Důvodů bude asi víc, ale ten hlavní mi připadá spojený se způsobem našeho života mimo dovolenou, po celý rok,“ říká psycholog Jiří Šípek.

„Žijeme v době, která je zaměřená na výkon. Příliš úporně pracujeme a žijeme. Nemyslete si, taky proti tomu nejsem imunní, vnímám to i na sobě. A tak se upneme právě na dovolenou. To je vysněný zářivý bod kdesi v dálce! Půl roku ji plánujeme, vyděláváme na ni... Pak je potřeba všechno nakoupit, zabalit, dát do pořádku auto, zkontrolovat kufry, staráme se a strachujeme, jestli všechno klapne, jestli nás neokradou… A konečně jsme tam. Když máme štěstí, tak všechno vyjde - hotel je OK, jídlo dobré, počasí pěkné a pláž taky… uff, konečně si můžeme oddychnout! Pokud patříme k těm šťastlivcům, kteří se dokážou od starostí rychle oprostit, začneme si užívat. Sotva si ale zvykneme, už se začínají objevovat avíza: ježišmarjá, vždyť my už za tři dny jedeme zpátky. A znovu všechno zabalit a znovu nerváky po cestě. Vrcholí to doma, kdy vybalíme všechno špinavé prádlo z kufrů, jsme utahaní po cestě, nevíme, co dřív… a ráno do práce... Jestliže žijeme většinu roku vysoce zátěžovým způsobem, tak dovolená je jen jiným druhem zátěže, který nás možná ještě dorazí.“

Baterie je třeba dobíjet průběžně

Odpočívat je nutné průběžně - během jednoho nebo dvou týdnů v sebeluxusnějším letovisku nelze vymazat předchozí měsíce bez odpočinku.

„Největší problém je v tom, že bohužel neumíme dělit náš čas mezi nezbytnou zátěž a odpočinek,“ myslí si docent Šípek. „Ne makat jako šroub po celý rok a těšit se na dovolenou. Dovolená je jako vzácný šperk. Ale myslet si, že během ní dobijete baterie za půl roku nebo za celý rok? Nemáte šanci, ty baterie musíte dobíjet průběžně. Měli bychom umět oscilovat mezi prací a mimopracovním životem, odlišovat práci a nepráci, ne jen jiný druh práce. Kde je potom ta radost ze života, po které všichni toužíme?“

Pokud si dopřáváme kratší volno během roku častěji (třeba jen ve formě prodloužených víkendů), i týden dovolené může zapůsobit velmi blahodárně. Odpadá zde totiž nepříjemně definitivní pomyšlení: Tak, to nejhezčí už mám za sebou, a teď zase až za rok…

Je-li to jen trochu možné, doporučuje psycholog Šípek ponechat si nejméně jeden volný, „vyrovnávací“ den mezi koncem dovolené a návratem do práce. Všechno v klidu vybalíte a vyperete, dospíte případný časový posun, naplníte lednici, stáhnete fotografie. Užijete si domova, jehož známé zabydlené pohodlí je vám teď možná docela milé a vzácné. Z uklizeného bytu se vám bude do práce odcházet mnohem lehčeji. A hned můžete začít plánovat setkání s přáteli z dovolené, „vzpomínkový večer“ nad jehněčím v řecké restauraci nebo zakončení prázdnin výletem na kolech.

Jedu hned

Na krátkodobější dobíjení baterek jsou u nás podle psycholožky Madly Čevelové, která se zabývá marketingovým poradenstvím, specialisty zejména živnostníci, kteří na delší dovolenou prakticky nejezdí. „Většinu živnostníků jejich práce opravdu baví, takže nemají potřebu se od ní nikam vzdalovat. Osobám samostatně výdělečně činným dovolenou nikdo neplatí, takže znamená pokles příjmů. Nejen na dobu, kdy volno trvá, ale zpravidla i na několik následujících týdnů, protože o dovolené se zároveň zastaví příjem nových zakázek. Telefonních hovorů je na dovolené stejně jako doma, takže si člověk úplně neodpočine, zato ještě platí roaming. Vypnout telefon si většina drobných podnikatelů netroufá - alespoň podle toho, co vidím u svých klientů. Většina z nich pracuje sama nebo se jedná o rodinnou firmu, takže při odjezdu na dovolenou není nikdo, kdo by živnostníka zastoupil,“ říká.

Malá firma je velmi těsně spojena s osobou majitele, bez něj téměř nikdy nefunguje tak, jako když je přítomen a na všechno dohlíží. „To drobní podnikatelé velmi dobře vědí a jsou klidnější, když mají firmu pod kontrolou,“ konstatuje poradkyně Čevelová. Drobný podnikatel a živnostník tedy „dobíjí baterky“ především prodlouženými víkendy, jednorázovými dny volna, třeba uprostřed týdne, nebo se dovolená řídí podle poptávky. Snad v každém podnikání nastane někdy mírný pokles zájmu, čehož je potřeba využít a rychle odjet. Žádné velké plánování tím pádem nepřipadá v úvahu. U některých profesí lze sezónní poklesy předvídat, u většiny ale vůbec. Řada prací, vykonávaná tradičně živnostníky, je totiž závislá na počasí, například úpravy zahrad, pneuservis, stánkový prodej. „Ekonomická krize tento jev podle mě ještě prohloubila - obavy opustit firmu, byť jen na pár dní, ještě vzrostly,“ uzavírá Čevelová.

Odborná spolupráce Jiří Šípek Psycholog a psychoterapeut, působí na katedře psychologie FF UK, na Univerzitě Hradec Králové a na DAMU. Přednáší psychodiagnostiku, psychoterapii, psychologii umění a elementy herectví.