Jaké jsou cíle předškolního vzdělávání?

Úvahy o možném zavedení standardů předškolního vzdělávání ale svědčí o tom, že možná nemáme úplně jasno, jaký je smysl mateřské školy.

Doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc., která působí jako předsedkyně Asociace předškolní výchovy a vyučuje na PedF UK, říká, že období, kdy byla příprava na školu stěžejním úkolem mateřských škol, již máme za sebou. „Tohle období zapadá do poslední fáze totality v naší zemi. V cílech předškolního vzdělávání tehdy stálo, že mateřská škola je tady od toho, aby připravovala dítě na školu, a všestranně se to podporovalo. A v pedagogické dokumentaci se tehdy i vymezovalo, co má dítě umět při vstupu do školy; stálo tam třeba, kolik má dítě znát volně rostoucích květin, kolik má znát básniček… Nebylo to stanoveno jako norma, ale očekávalo se. To dnes nikdo nestanovuje. Ale myslím si, že učitelky mateřských škol dokážou poznat, že dítě do stadia, kdy zvládne školu, dorůstá, a stejně tak jsou schopny odhadnout, že v téhle oblasti něco ‚vázne‘,“ mluví o minulém a současném pohledu na úlohu mateřské školy Eva Opravilová. „I proto by bylo dobré, kdyby učitelky mateřských škol měly možnost podílet se na pedagogické diagnostice tohoto problému. Když zralost dítěte pro školu posuzuje pedagogicko-psychologická poradna, je to zpravidla jednorázové, stejně jako vyšetření u praktického dětského lékaře. Ale učitelka má možnost dítě sledovat dlouhodobě,“ vysvětluje. A dodává, že zavádění různých přípravných tříd tuto roli mateřských škol a předškolních pedagogů v podstatě zpochybňují.

Od dětství ke vzdělávání

PhDr. Jana Kropáčková, Ph. D., si myslí, že by určitě bylo chybou hlásat, že mateřská škola nepřipravuje děti na vstup do základní školy. „Je to samozřejmost, neboť děti navštěvující mateřskou školu se přirozeně připravují na další vzdělávací i životní etapu, kterou je zahájení povinné školní docházky. Mateřská škola je přirozeným přemostěním z jednoho období do druhého, konkrétně od hravého dětství k systematickému vzdělávání. Mateřská škola má však i svoji tzv. přidanou hodnotu, nejenom že dětem poskytuje bezpečné a podnětné prostředí, zajišťuje socializaci dítěte ve vrstevnické skupině, ale také dává prostor rozvoj osobnosti dítěte a zároveň je partnerem a odborným poradcem rodičů při výchově jejich dítěte,“ říká.

Spolupráce s kamarády

Když jsem přemýšlela nad myšlenkou jisté standardizace předškolního vzdělávání, uvědomila jsem si, že si možná někdy plně ne uvědomujeme, co mateřská škola dítěti přináší. Tedy učitelky mateřských škol to jistě vědí, ale stojí za to si to připomenout. „Dítě navštěvující předškolní zařízení se učí žít a jednat v dětské skupině, komunikovat nejenom s vrstevníky, ale respektovat určitá pravidla i přirozenou autoritu učitelky v mateřské škole, učí se hrou, prostřednictvím prožitků z běžných denních situací,“ vysvětluje Jana Kropáčková. „V mateřské škole se dítě učí řešit jednoduché problémy, čímž se rozvíjí jeho intelekt, řečové i tvořivé dovednosti. Nezastupitelnost mateřské školy lze taktéž spatřovat v pomoci sociálnímu a emocionálnímu rozvoji dítěte respektováním jeho individuality. Jednoduše mateřská škola je místem, kde je dítě vedeno k samostatnosti a k pozitivnímu sebepojetí,“ popisuje úlohu předškolního vzdělávání Jana Kropáčková.

Eva Opravilová se domnívá, že pohled veřejnosti na předškolní vzdělávání je do jisté míry ovlivněn i tím, že se neustále zdůrazňuje, jak je vstup dítěte do základní školy důležitý a že se dítě dostane do jiné, náročné situace. A tím se podle ní v rodinách vytváří určitá tenze. „Rodiče mají pocit, že teď se něco stane. A už v době, kdy dítě chodí do mateřské školy, hledají různé podpůrné zdroje, jak na to dítě připravit. Vyhledávají pak různé školy nanečisto nebo přípravné kurzy. Je to zvláštní, protože učitelky mateřské školy nemají jejich důvěru, a přitom jsou kvalifikované, ale vyhledají služby někoho, kdo si z téhle věci udělá živnost. I materiály, které se vydávají za přípravu na školu, jsou někdy duchamorné a rukamorné, někdy to bývá banální, výtvarně nevydařené. Společenské klima nedává mateřské škole dostatečnou důvěru. A přitom si neumím představit učitelku, která by neregistrovala pokrok dítěte a neměla z něj radost. Pokud by to nedělala, tak by vlastně popírala smysl svého konání,“ zdůrazňuje Eva Opravilová roli předškolních pedagožek.

„Z této nedůvěry vůči mateřské škole a přehnané důvěry ke škole základní pak nastává situace, kdy základní škola na tuhle důvěru spoléhá a zároveň chce děti dostat připravené, "srovnané". Aby se děti jen posadily, paní učitelka jim řekla "vezměte tužku a pište" a ony to udělaly. A to je podle mě omyl. Přitom ve světě základní školy počítají s nějakou dobou, než se děti "srovnají", což bývají tak tři měsíce. Na tohle téma proběhl i mezinárodní výzkum ve třech západních zemích, kde se porovnávaly tři typy přípravy na školu. Jedna byla klasická mateřská škola, kde si děti hrály, jak to je běžné, další byla mateřská škola se speciálním programem a pak to byly nulté nebo přípravné třídy, které byly při základních školách. A ve výzkumu se sledovaly velké vzorky dětí. A zjistilo se, že děti, které byly začleněny do programu základní školy, měly s přechodem do základního vzdělávání nejmenší problém. Druhé byly děti ze školek se speciálním programem a třetí byly děti z mateřské školy. Ale během tří měsíců se adaptační problémy vyrovnaly. Ovšem výzkum probíhal dlouhodobě, po dobu prvních čtyř let. A po čase se zjistilo, že děti, které šly do školy z běžné školky, byly kreativnější, volily si nejvíc zájmových kroužků a měly nejméně kázeňských problémů. Dařilo se jim dobře i v sociálních a vztahových oblastech. Prostě se ukázalo, že mateřská škola byla pro děti nejlepším řešením. Tohle jsou pravdy, které si vydobyly svou pozici a není dobré je zpochybňovat, ale ani přehnaně zobecňovat,“ myslí si Eva Opravilová.

Co znamená kompetence

Výchovně-vzdělávací činnost mateřské školy je jasně daná platným dokumentem – Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Podle Evy Opravilové by bylo přínosné některé věci, které dokument stanoví, konkretizovat a přesně defi novat. „Pod pojmem kompetence si každý může představit něco jiného. Kompetence se prostě musejí rozklíčovat – jsou to schopnosti, dovednosti, vědomosti… A pokud tohle učitelka neudělá a pokud se takto nekonkretizuje školní vzdělávací program, může se stát, že zůstaneme na povrchu. Proto bych viděla jako přínosné, kdyby se někde deklarovalo, co by dítě mělo umět. To nabízí například Metodika na podporu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřské školy, kterou vydal VÚP Praha. A dá se to i zjednodušit, jasně stanovit nějaké vývojové mezníky či spíše rozpětí, v němž by se mělo pohybovat předškolní dítě. Může z toho i vyplynout, kde jsou případné defi city. Dnes není problém ve stimulaci rozumových schopností, ale dítě třeba neumí naplnit a dotáhnout své herní záměry. Základními lidskými činnostmi jsou hra, učení a práce. Jejich poměr se během vývoje člověka samozřejmě mění, nejdřív si dítě hlavně hraje, ale nedá se tvrdit, že se dítě všechno naučí jen pomocí hry. Navíc se hrou dítě může naučit věci užitečné i neužitečné, některé hry mají i asociální charakter.

Pokud tvrdíme, že hra je jediná cesta a metoda, je to folklor; hra je nejdůležitější činností dítěte, ale musíme mu nabízet i činnosti, které jsou odpovědnější, kde dítě svoji fantazii přizpůsobuje, respektuje nějaký záměr, převzalo za svoji činnost určitou odpovědnost,“ vysvětluje Eva Opravilová. Podle ní je činnost mateřské školy, příprava dítěte na školu základní i školní zralost mnohem složitější fenomén. Jana Kropáčková doplňuje, že RVP PV je přínosný dokument, který umožňuje mateřským školám utvořit si konkrétní vzdělávací program a respektovat specifi ka jejich školy. „Na druhou stranu je možná příliš obecný, což činí určité problémy např. studentkám i začínajícím učitelkám. Myslím si, že nyní dozrála doba pro určitou evaluaci RVP PV a možná i změnu,“ myslí si Jana Kropáčková. Upřímně doufám, že u debat o úpravách a specifi kaci cílů předškolního vzdělávání budou i odborníci z různých organizací zabývajících se předškolním vzděláváním, protože takový dokument nelze tvořit bez znalosti praxe a zejména vývojové psychologie.