Tlumivé léky pro „zlobivé“ děti?

V tisku se opakovaně objevily zprávy, že problémové, „zlobivé“ děti z dětských domovů jsou hospitalizovány na psychiatrii a na doporučení dětského psychiatra užívají tlumivé léky, po nichž jsou spavé, mnohem méně „akční“ a z hlediska vychovatelů je s nimi méně práce a problémů. Není to riskantní trend, zeptali jsme se Šárky Bínové, lékařky se specializací na psychiatrii.

Neznáme jednotlivé případy, lékařskou dokumentaci konkrétních dětí ani podrobnosti o rozhodnutí lékaře a vychovatelů. Nicméně publikované informace vyvolávají otázky, v jakých situacích je ono medikamentózní tlumení vhodné, kdy je indikované a kdy ne.

Do dětských domovů se dostávají děti nejen kvůli tomu, že přišly o rodiče nebo se jich rodiče zřekli. Často jsou tam i děti, jejichž výchovu rodiče nezvládali a dobrovolně požádali o ústavní výchovu svých potomků. Do dětských domovů nebo diagnostických ústavů se dostávají i děti, které se opakovaně chovaly agresivně, nezvladatelně a situace v jejich domovech byla tak nevyhovující, že sociální pracovníci usoudili, že jim bude v ústavní péči lépe, a tak dali podnět k soudu, který nařídil ústavní výchovu.

Pak se stává, že v takových domovech může být nahromaděno více neklidných, někdy výchovně zanedbaných, jindy jen hyperaktivních dětí - v podmínkách dětských domovů nebo častěji ve výchovných ústavech je pak pro personál téměř nemožné jen pedagogickými prostředky a pouze psychologickou péčí děti zvládnout. Pak hledají pomoc v medicíně, tedy u dětských psychiatrů. Ti většinou stanoví diagnózu dítěte, což je nejčastěji porucha aktivity a pozornosti, tedy hyperaktivita a na tento vrozený hendikep pak nasedající poruchy chování, někdy delikvence, někdy zneužívání drog. Lékař následně předepíše léky a musí se spolehnout, že jsou v ústavu podávány v adekvátních dávkách, jak jím bylo určeno, a do zařízení jezdí alespoň jednou za 1-3 měsíce děti kontrolovat.

Pomáhají farmaka k tlumení agresivních sklonů? Neslouží spíše k tomu, aby měl unavený a nejrůznějšími finančními škrty pronásledovaný personál dětských domovů a výchovných ústavů méně náročný pracovní den? Někdy se může stát, že dítě je výrazněji ztlumeno, pak je potřeba dávku snížit, vytitrovat takové množství léku, které dítě ztlumí tak, že není agresivní, ale při tom je schopné všech aktivit. Personál ústavu musí s lékařem úzce spolupracovat. Myslím, že dnes se již nestává, že personál zneužívá možnosti podávat dětem léky, naopak jsou zaměstnanci ústavů spíše unaveni a nechtějí pochybit. Mají obavy omezit někdy nepřiměřená práva dítěte, a přijít tak o práci. Raději pak zodpovědnost předají lékaři.

Zvládání výchovných problémů není jen horké téma z hlediska ústavní výchovy. Dnešní doba je uspěchaná, životní styl rodin není vždycky zrovna zdravý, a tak je více neklidných dětí, které jsou náročnější na výchovné vedení rodičů, na jejich čas. Pokud se to na této úrovni nezdaří a u dětí s ADHD je to bohužel častěji možné, pak se to v pozdějším věku hůře napravuje. Medikace není trestem, ale pomocí a musí být takto také používána.

Stačí samotná medikace, pokud chybjí další kroky jako psychoterapie, sociální podpora atd.?

Pokud se u dítěte vyskytnou závažné poruchy chování, tak neexistují léky, které problém vyřeší. Spíše se využívá tlumivého efektu léku k snížení impulsivity a někdy i agresivity dítěte.

Nejdůležitější je ale vytvoření pevného, všem zaměstnancům srozumitelného režimu v takovém zařízení. Je nezbytné, aby i dětem bylo jasně zřejmé, co mohou, musí, a pokud něco poruší, poničí nebo někomu ublíží, jaké sankce budou následovat. Určitě by to nemělo být podání léku, ale krátkodobé omezení výhod. Děti pravidla hry přijmou, když vědí, že jsou spravedlivá, důsledně vyžadovaná a přitom nesnižují jejich lidskou důstojnost. V takovém prostředí se i ony cítí i bezpečně.

***

ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: Šárka Bínová Lékařka se specializací psychiatrie, pracuje v nestátním zdravotnickém zařízení MEDICPOINT, kde má poradnu. Deset let působila na dětské psychiatrii v Psychiatrické léčebně Bohnice.