Dovolená začíná u psychologa?

Jejich komentáře a doporučení se objevují v médiích a stále častěji se na ně s běžnými problémy každodenního života obracejí i klienti – chtějí kupříkladu poradit, jak by měli nejlépe strávit vlastní dovolenou. O výhodách i negativech tohoto trendu hovoříme s psycholožkou Jitkou Douchovou.

Jakmile začalo být mediálně zajímavé téma letní dovolené, přibývalo v mé e-mailové poště pozvání na tiskové konference s účastí psychologa – tu radil, jak zvládnout ošemetné situace kolem cestovatelských průjmů, pak zase jak se v létě vypořádat s pocením, případně jak nepropadnout beznaději, když vás v cizině okradou. Že jde skutečně o nový trend, mi potvrdila psycholožka a terapeutka Jitka Douchová: „V poslední době je většina prezentací nových výrobků, zvlášť kosmetika, produkty osobní hygieny a péče o tělo nebo doplňky stravy, doprovázená vystoupením psychologa. K tématu většinou ještě rozdá několik individuálních rozhovorů, takže reklama se následně v časopisech objeví s článkem jako komplexně podaná informace. Sama jsem před časem při podobné příležitosti mluvila o tom, jak ženy psychicky prožívají problémy s křečovými žilami.“

Psychologický pohled přichází stále víc do módy, dneska už dokonce začíná být „in“ říkat, že mám svého cvokaře. A tak jsem se Jitky Douchové zeptala:

Čím si vysvětlujete, že si necháváme radit od psychologů i v otázkách každodenního života, které jsme dosud řešili sami?

Jde sice o trend, který přináší společenský vývoj, ale tak úplně nový zase není. Už před lety si přece lidé zvykli přibrat při stavbě domu k architektovi psychologa, který jim vysvětlit například účinky barev nebo působení různě upravených prostor v interiéru. Dovolená je svým způsobem výjimečná záležitost, vyrazíme na ni jednou, maximálně dvakrát za rok, dlouho se na ni chystáme, mnohdy jde i o nákladnější záležitost. Už z toho důvodu mnoho lidí považuje za užitečné poradit se s psychologem. Mají pak pocit psychické opory, věří, že dovolená bude opravdu ušitá pro ně na míru, že jim bude vyhovovat.

Klient například vysvětlí psychologovi, jakou má práci, kolik hodin denně pracuje, jestli žije ve vztahu, jaký je a jak se v něm cítí. Proberou společně, jaké situaci dotyčného klienta rozhodí, jestli není trochu psychicky labilnější apod. Psycholog mu pak může doporučit, jaký typ dovolené by pro něj byl nejvhodnější, aby mu dala to, co opravdu chce a co potřebuje.

Je to svým způsobem architektonický projekt podporující pozitivní psychohygienické aspekty.

Mnozí lidé se dnes cítí unavení neustálým rozhodováním v osobním životě – vybírají z pestré nabídky v supermarketu, z nabízených aktivit pro volný čas, z možností studijních pobytů i tipů na dovolenou… Čím větší je nabídka, tím je rozhodování složitější – a méně rozhodným lidem to opravdu působí problémy. Dneska jsou ženy, které si nejsou schopné koupit boty nebo něco na sebe, protože se nedokážou pro nic rozhodnout. Takoví lidé si nechají rádi poradit od odborníka, aby se frustrujícímu pocitu volby a následným pochybnostem o její správnosti, vyhnuli. U větších investic chtějí mít jistotu, že zvolili správně. Pro tenhle typ lidí je rada psychologa opravdu pomocí, je to užitečný servis přinášející psychický komfort.

Nebo si vezměte rodinnou dovolenou, o které má každý z partnerů jinou představu.

K tomu ještě připočtěme, že úplně něco jiného chtějí děti. Pokud si partneři nechají poradit od psychologa, snižuje se prostor pro názorové střety – od nezaujatého odborníka snáze přijmou určitý kompromis a respektují ho, aniž by měl jeden z partnerů pocit, že ustoupil a pod tlakem toho druhého obětoval vlastní přání.

Snížení frustrace při rozhodování je jednoznačně pozitivní. Našli bychom i negativa tohoto trendu?

Radit se s psychologem ve věcech každodenního života na druhé straně člověka svým způsobem obírá o vlastní autonomii a samostatnost. Pokud musím sám rozhodovat, jaké si koupím auto nebo kam vyrazím na dovolenou, musím ze sebe investovat mnohem víc, než když se spolehnu na službu psychologa nebo jiného odborníka. Z psychologického hlediska jde vlastně o zbavování se schopnosti vlastní analýzy ve věcech soukromého života, o růst pasivity ve vlastním světě.

S tímhle fenoménem se setkávám u svých klientů stále častěji i v partnerské terapii – přijdou, každý řekne jeden názor a pak už jen čekají: Co vy na to?

Jako psychoterapeutka bych je měla vést k tvořivému přemýšlení nad tím, co oni budou se svým problémem dělat. Jenže oni přemýšlet nechtějí, jen pokrčí rameny a čekají, jestli jim to radši neřeknu já.

Pokud se někdo rozhodne, že si to nechá radit pořád, přestává být sám sebou.

Ta správná pomoc psychologa klientům, kteří obtížně zvládají vnitřní konfl ikt, má spočívat v tom, že je na základě spolupráce dovede k tomu, aby se postupně naučili rozhodovat se sami.

Přibývá tedy lidí, kteří si řeknou: psycholog je odborník, když mu dám informace, které potřebuje, rozhodne lépe než já?

Zdá se mi, že spousta lidí aplikovanou psychologii přeceňuje. Několikrát se mi stalo, že lidi začali být nesví, když zjistili, že jsem psycholožka – jako by se báli, že do nich uvidím, že je prokouknu. Mají pocit, že psychologové nad nimi mohou mít nějakou větší moc, což je samozřejmě nesmysl. Psycholog možná může někoho přesněji odhadnout, tipovat si, ale nic víc. Podle mého názoru i tenhle určitý respekt může podporovat touhu poradit se s psychologem o běžných soukromých záležitostech – je to svým způsobem jednodušší a méně bolestné než ve chvíli skutečné krize.

Ještě před pár lety se lidé spíš styděli za to, že potřebují pomoc psychologa.

Co podle vás přispělo ke změně?

Myslím si, že tomu napomohlo například rozšíření různých teambuildingových akcí za účasti psychologa. Dělají se tam testy a hry s vysvětlením, lidi jsou často o okouzlení interpretacemi. Zvlášť pokud něco udělají a psycholog jim řekne něco ve smyslu: „svědčí to o tom, že jste takový a takový“. Během dvaceti minut samozřejmě nemůžete seriózně zjistit, jaká je kdo osobnost, ale na podobných akcích se to, i trochu zábavnou formou, mnohdy dělá. Často mi klienti říkají, jak je psycholog za chvíli prokoukl. Lidi s nižším sebevědomím přestávají věřit tomu, co si o sobě myslí sami, a věří psychologovi. Tím se samozřejmě zvyšuje poptávka po konzultacích i v dalších oblastech soukromého života.

Jitka Douchová (1959)
Psycholožka a psychoterapeutka. Specializuje se na pa partnerský vztahy, pracuje jako rodinná a manželská poradkyně, vede psychoterapeutické sebezkušenostní, komunikační kurzy, kurzy, workshopy a semináře k osobnostními vývoje a kultivace partnerských vztahů.