Chybí mi nápady a jsem unavená. Nejsem vyhořelá?

Otázka:

Pracuji jako učitelka ve školce. Mám svoji práci ráda, ale v poslední době mám pocit silné únavy a vyčerpání. Ve školství jsem pátým rokem a je to moje první zaměstnání po škole. Do zaměstnání jsem nastupovala s velkou chutí do práce. Školka, kde pracuji, má léta zaběhlý pracovní kolektiv; byla jsem po letech první nová učitelka, nastoupila jsem na místo po učitelce, která šla po třiceti letech do důchodu. Snažila jsem se trochu vybočit z kolejí, které byly ve školce zajeté. Děti moc nechodily do divadla, tak jsem po dohodě s rodiči zařídila, že chodíme každý měsíc na pohádku. Pobyt venku probíhal většinou na školní zahradě, což mi přišlo statické, takže jsem se třídou, kde učím, začala chodit na pravidelné pěší výlety po okolí. Zapojili jsme se do různých soutěží, sbíráme druhotné suroviny, učím děti hře na flétnu… Ohromně mě to baví, ale… Jednak jsem po pěti letech pořád „ta nová“ a kolegyně mě v tom, o co se snažím, moc nepodporují. Říkají, že se přece nemusím přetrhnout, a když bych potřebovala s něčím pomoci, moc se jim do toho nechce. Výsledek je ten, že ve školce trávím spoustu času i po práci, protože prostě nestíhám. A s tím nejspíše souvisí i to, že jsem v poslední době hodně unavená. Už jsem se přistihla i s myšlenkou, že mě děti trochu otravují. Nedostává se mi nových nápadů, mám pocit, že melu z posledního… Četla jsem o syndromu vyhoření. Je možné, že bych po tak krátké době začala být vyhořelá?

Odpověď:

Domnívám se, že vyhořelá zatím nejste, ale jste na cestě k vyhoření. Syndrom vyhoření má několik fázi, většinou se popisuje pět stadií a vyhoření je na úplném konci. Podle toho, co o sobě píšete, se nacházíte mezi druhou a třetí fází, totiž mezi fází stagnace a frustrace. Prvotní nadšení jste zatím tak úplně neztratila, ale dostavují se pocity frustrace, rozmrzelosti a tělesného vyčerpání. Je načase tento proces zastavit, jinak za pár let vyhořelá skutečně budete, a pak tohoto povolání budete muset nechat a třeba se k němu už nikdy nevrátíte. O zdravotních a psychických následcích nemluvě.

Vaše práce je velmi psychicky a duševně náročná, zároveň ale nedostatečně ohodnocená, jak finančně, tak i psychicky. Výdeje energie jsou mnohem větší než „příjmy“. Nevím, jak tuto situaci ve školství můžete vyřešit, ale co byste mohla, je věnovat více času sama sobě a vzpomenout si na své vlastní potřeby. My psychologové doporučujeme tyto potřeby přímo pěstovat a velebit. Dopřejte si odpočinek, dovolenou, svou oblíbenou činnost, nechte o sebe pečovat ostatní. Doporučuji také slevit ze svých ambicí změnit celý školský systém a dát dětem všechno. Můžete si vybrat nějakou jednu činnost nebo aktivitu, kterou s dětmi budete provozovat „navíc“ nad rámec svých standardních povinností. Věřte, že i malá změna bude obrovským přínosem. Je lepší udělat pro změnu méně, ale vydržet déle, než vyhořet během několika let, zanechat za sebou konflikty na pracovišti a zadělat si na zdravotní problémy.

Doporučuji vám také obrátit se na odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta. S jeho pomocí se naučíte věnovat sama sobě, pomůže vám lépe porozumět sobě samotné a spolu najdete cesty, jak se s nastalou situací nejrychleji a nejefektivněji vypořádat.

Mgr. Ludmila Haňková je poradenská psycholožka a psychoterapeutka a nabízí individuální poradenství v obtížných životních situacích, manželské, partnerské a rodinné poradenství, individuální, párovou a skupinovou psychoterapii, koučink, poradenství v oblasti snižování nadváhy a zdravého životního stylu. Více na www.psychologporadce.cz.