Na Nový rok!

Součástí tradic a rituálů u nás nedílně bývá býv vá sklenka pozvednutá k ústům. Pohled z očído očí a usrknutý doušek alkoholického šek nápoje stvrzuje vyřčená slova. Co by to bylo za narozeniny bez přípitku? Oslavu bez pití? Eucharistii bez mešního vína? Právem jsme zváni alkoholovou kulturou.

A nejde jen o samotnou konzumaci. Též výroba alkoholických nápojů, vinařství, pivovarnictví a lihovarnictví jsou kulturní záležitostí více než například výroba džusů či limonád. Podobně je to s ochutnávkami.

Proč jsou kulturními nápoji právě ty alkoholické? V Česku a v Německu pivo, ve Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Řecku víno. V Rusku vodka. V muslimských zemích, Indii, Číně a Japonsku pijí namísto alkoholu nejčastěji čaj – nápoj nikoli opojný, ale stimulující. Nicméně opět droga.

Touha měnit stavy vědomí je lidem vlastní. Podle Andrewa Weila, ředitele Arizona Center for Integrative Medicine je touha pravidelně proměňovat vědomí dokonce vrozeným a přirozeným pudem podobným hladu nebo pudu sexuálnímu a je prý zabudována přímo do neurofyziologické stavby mozku; není podmíněna jen společensky. Kultura pak ovlivňuje konkrétní podobu možných uspokojení této touhy.

Omamné uvolnění i psychické nabuzení jsou prostě příjemné stavy mysli. A nadto mohou pomocí drog změněné stavy vědomí přinášet až extatické zážitky podtrhující mystickou zkušenost. „Mystická či náboženská zkušenost byla vždy ústřední součástí lidského bytí zřejmě od samého primitivního počátku sebeuvědomění člověka,“ píše Peter Furst, emeritní profesor antropologie na Univerzitě státu New York v knize Halucinogeny a kultura.

Kulturní záležitostí je, jaké konkrétní látky se používají, jak se získávají, připravují a konzumují. Stejné a chemicky totožné drogy mohou za určitých okolností sloužit zcela odlišně v různých kulturních souvislostech. V jednom společenství mohou být uctívány po staletí jako posvátné, blahodárné a kulturně sjednocující prostředky, zatímco v odlišné sociální situaci stejně intenzivně působit tak špatně a nebezpečně, že pouhé jejich držení je považováno za vážný zločin. „Je to kultura a přístupy a stereotypy, co činí jednu ze ,společenských‘ drog, alkohol, legální a morálně přijatelnou, kdežto jinou, např. marihuanu, nikoli,“ píše Furst.

Konkrétní podobu proniknutí alkoholové kultury do domácností však určujeme my sami a pití rozhodně není společenskou povinností.

Další informace k tématu naleznete v časopisu Psychologie Dnes.