Jedna z psychologických teorií týkající se výběru partnera hovoří o tom, že do partnerských vztahů si přenášíme zkušenosti se vztahy mezi sourozenci.
Čtyřicetiletý Tomáš vypráví: „S mojí ženou jsme v první řadě skvělí přátelé. Já jsem prostřední ze tří bráchů a ona je starší sestra mladšího bratra. Je nesmírně trpělivá, tolerantní, pracovitá a svědomitá. Když se pro něco rozhodne, dělá na tom, dokud nepadne vysílením. Například když si chceme koupit novou televizi, manželka projde všechny weby a obchody, co existují, udělá tabulku s klady a zápory jednotlivých značek. Já tak trochu pohodlně čekám, až něco vybere - stejně vím, že to udělá líp.“
„Jsem nejstarší sestra dvou bratrů a můj partner má o tři roky mladší sestru. Je hodný, slušný a stará se o mě. Směrem k němu nemám příliš pečovací tendence. Byla jsem totiž poučena tchyní-generálem, že ho musím do všeho nutit. Tak to dělám přesně naopak, protože ho považuji za svéprávného. Mám pocit, že takhle to funguje výtečně,“ říká Petra (33 let).
Jedna z psychologických teorií týkající se výběru partnera hovoří o tom, že do partnerských vztahů si přenášíme zkušenosti se vztahy mezi sourozenci. Například nejstarší bratr bude nejspokojenější ve vztahu se ženou, která má staršího bratra (bratry). Takové spojení by mělo být díky nácviku z dětství trvalejší a kvalitnější. Propagátorem této tzv. duplikační teorie výběru byl například rakouský psycholog Walter Karl Toman (1920-2003).
Začněme tím, že si budeme charakterizovat jednotlivé sourozenecké pozice.
Vesměs platí, že prvorození jsou určitou dobu jedináčkem a zakouší jeho privilegia. Narozením dalšího dítěte ale o tuto moc přijdou a musejí se s tím nějak vyrovnat. Zároveň získávají novou roli, a to roli hlídačů mladších sourozenců. „Hlavně dívky jsou rychle katapultovány do role chůvy - té moudřejší a zkušenější, musející pečovat o mladší sourozence. Mají být v očích rodičů ty zodpovědné, kterým se na rozdíl od mladších nic neodpouští. Nekompromisní pohled rodičů je vede v jejich dospělosti svým způsobem také k nekompromisnosti, zároveň jsou ale emočně křehčí, což ale neumějí dávat najevo,“ vysvětluje psycholožka Jitka Douchová.
Prvorození mají tendence být konzervativní, zodpovědní a samostatní. Vyžadují řád a velmi nelibě nesou kritiku.
Nejlépe jsou na tom nejmladší sourozenci, kteří si již odnesli do života pozici milovaného mazánka. Cestu jim prošlapali starší sourozenci, vše dostali na zlatém podnose. „Nejmladší mají výhodné postavení - nikdo jim nedýchá na záda tak jako například oni prostředním. Jsou poměrně energičtí a snaží se překonat ostatní. Pokud ale chtějí šetřit sílu, vybírají si profese, které ještě nikdo z rodiny neprovádí, aby neměli konkurenci. Jejich Achillovou patou bývá málo odvahy a zodpovědnosti,“ dodává psycholožka.
Problematická je role prostředních dětí. Podle Jitky Douchové se jim hůř obhajuje jejich pozice. Sami musí dohánět staršího, jenž udává tempo, a současně se bránit mladšímu, který je chce předstihnout. Pokud jsou v rodině jen dva sourozenci, druhorozený přebírá roli nejmladšího.
Ti, kdo nemají sourozence, jsou zvyklí být centrem pozornosti - během celého života. Samozřejmě za to „může“ jejich okolí, které je neustále obletuje a hýčká. Nikomu se nemusejí přizpůsobovat.
„Jedináčci jsou velmi teritoriální, zvyklí z dětství mít své vlastní fyzické území. Svůj pokoj, své věci, které jsou nedotknutelné, protože se o ně nemuseli s nikým dělit. Zároveň měli i svou psychickou a citovou jedinečnost,“ upřesňuje odbornice.
Jsou to velcí individualisté. Pokud s tím nebojují, mohou ve vztazích narážet. Týmový duch je totiž jedna z nejpodstatnějších komponent partnerského vztahu. „Pro jedináčka je těžké odnaučovat se svému pocitu výlučnosti a jedinečnosti, dělit se o něco. Projevuje se to v řešení prostoru jejich domova, v konceptu finančního hospodaření a v mnoha dalších věcech v rámci partnerského života,“ podotýká Jitka Douchová.
Rozhodně ale nemůžeme jedináčky v partnerském životě degradovat. Jejich předností je například to, že se obvykle umějí chovat slušně - obklopovali je totiž převážně starší lidé, kteří jim dávali rady do života, jež mají pro jedináčky velkou váhu.
Díky tomu přitahují muže-jedináčky (nej) starší sestry bratrů i sester. Je totiž pravděpodobné, že je budou ochraňovat a hýčkat. Mohou si však velmi rozumět i se ženou, jež má podobnou sourozeneckou pozici jako jeho matka.
Pokud jde o ženy-jedináčky, můžeme si dovolit tvrdit, že jsou ze všech sourozeneckých pozic nejvíce podobné svým matkám. Jsou sice šikovné, praktické, sebevědomé, ale bez pozornosti a obdivu dospělých se neobejdou. „Proto se k nim nejvíce hodí nejstarší bratr sester, který bývá velmi citově založený, ale i nejstarší bratr bratrů, i když v této sourozenecké konstelaci je viditelných citů už o něco méně. Příliš pozornosti ženě-jedináčkovi nevěnuje nejmladší bratr bratrů - tyto vztahy bývají komplikované,“ soudí psycholožka.
Zcela specifickou záležitostí je pak manželství dvou jedináčků, kde je vše umocněno na druhou. „Přesto spolu mohou dva jedináčci vycházet, a to především pokud je mezi nimi velký věkový rozdíl. Nebo je-li partnerova matka také jedináčkem,“ objasňuje expertka na mezilidské vztahy.
Selský rozum by nám napověděl, že je pro budoucí partnerský vztah lepší, máme-li sourozence opačného pohlaví. Pronikneme snadněji do světa jeho vrstevníků a je pro nás přirozenější komunikovat i s partnerem. Jak ale vysvětluje psycholožka Jitka Douchová, může to být dvousečná zbraň. „Pokud je vztah sestry s bratrem funkční a hezký, určitě se to do partnerského života promítá. Současně si ale vytvoříme i náležitá očekávání od partnera. Bratr nebo sestra mohou být velkým vzorem, který třeba není v rámci vztahu s partnerem naplněn. Pak se tato frustrace promítá i do nespokojenosti v rámci vztahu,“ zmiňuje odbornice. „Je-li tedy mezi bratrem a sestrou silná citová vazba, může být partner někdy až nedostačující.“
Nedá se tedy říct, že k tomu, abychom lépe zvládali partnerství, je důležité mít sourozence opačného pohlaví. Mnohem více záleží na kvalitě vztahu se sourozencem. Nicméně díky životu se sourozencem opačného pohlaví rozhodně více rozumíme tomu druhému světu.
Když si zajdete do knihovny, najdete spousty publikací zaměřených na partnerské vztahy s různými teoriemi výběru partnera. Pokud bychom se drželi té duplikační, opravdu v praxi platí, že se ke mně coby nejstarší sestře bude nejvíce hodit (nej)mladší bratr sestry (sester)? „Na první pohled může být jistě více kompatibilní takový pár, který kopíruje pořadí sourozenecké konstelace,“ vysvětluje psycholožka. „Zdánlivě by se tedy měla starší sestra lépe hodit k mladšímu bratrovi sester. Jsou tam totiž nějaké vzorce, které se opakují. Starší či prvorozené dcery jsou vybaveny větší samostatností, jsou mateřštější. Zároveň jsou ale neviditelně více zranitelné a introvertní. Mladší bratr starší sestry je zvyklý na péči od ženy a umí díky tomu více rozvíjet svůj výkonový potenciál, například v práci. Bývá častěji extrovert, který s lehkostí bytí konzumuje pečující servis své ženy.“
Nicméně vždy do hry vstupuje mnoho faktorů, třeba i role matky a otce v rodině nebo síla a pozice členů původní rodiny. „Narodí-li se prvorozená dcera do rodiny, jejíž hlavou je otec a ten chtěl jako první dítě syna, může být zklamaný. Vychovává pak nevědomě z dcery syna neboli ženu, která je někdy až přehnaně emancipovaná, ale za tím vězí frustrace z horšího hledání vlastní identity,“ upozorňuje Jitka Douchová. „Tato žena to má těžší i v rámci partnerství - musela totiž dříve naplňovat mužskou i ženskou roli.“
Přemýšlíte, jaká partnerská sestava má největší předpoklad ideálního soužití? Pak vězte, že žádná taková neexistuje. Nicméně se traduje, že doplňkovost rolí více pomáhá porozumění obou partnerů: tedy zrcadlově mladší sestra staršího bratra by měla lépe vycházet s partnerem, který je starším bratrem mladší sestry. „Je tam daný vzorec převahy muže, který je pro oba samozřejmostí,“ domnívá se psycholožka.
A jaké konstelace mohou být podle odbornice více konfliktní? „Jako problematickou kombinaci je možné vnímat pár, který je vytvořen ze starších sourozenců, prvorozených. Lze předpokládat boj o moc, protože oba byli zvyklí být dominantní.“
Snad si teď neříkáte, že byste se měli preventivně s partnerem rozejít, protože jste oba nejstarší ze sourozenců. Sílu sourozeneckých konstelací zajisté nelze přeceňovat, vždycky hrají důležitou roli individuální vlastnosti a konkrétní životní situace. Nicméně psycholožka potvrzuje, že se ptá svých klientů v rámci vstupního anamnestického rozhovoru na sourozeneckou (rodinnou) konstelaci, a dokonce se k těmto údajům v rámci terapie často vrací. „Zajímá mne věkový rozestup, příslušnost k pohlaví, ale i jména sourozenců včetně informace, kdo je po kom pojmenován. Vše z našeho dětství na nás má vliv, aniž bychom si to uvědomovali. Nejzřetelněji se to projeví tehdy, když procházíme osobní nebo vztahovou krizí,“ uzavírá Jitka Douchová.
Autorka vystudovala obor učitelství pro SŠ, obor český jazyk-psychologie na ZČU v Plzni. V současné době pracuje jako PR manažerka.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.