Re: foto

Minko,

myslíš do Egypta i s malou? To bych si asi "nelajzla" - kámoška tam jezdí pravidelně a je teda otrlá, protože dítě jí běžně končí na kapačkách a pomalu nechodící, jak dlouho zvrací, takže my radši to Řecko, já si to s blinkajícím dítětem neužiju: (((

Nám od min. týdne Matěj najel na extra krásné chování:))) Začal s afektovýma záchvatama. Min. týden to bylo poprvé, takže jsem i volala rychlou. Bouchnul se, brečel, pak přestal, zmodral, zhadrovatěl, fakt lahůdka. Teď kdykoli jen lehce spadne, nebo se mu něco nelíbí, ihned přestává dejchat, prevít! Snad už to nepůjde tak do extrému jako předtím. Už jsem si tu na něj připravila rozprašovat, že dostane zásah, jak začne, aby se rozdejchal. Mně je už líp (psychicky, lehce jsem se z toho hroutila), takže i Matěj je už docela ok a skoro to nedělá.

Ten pravej záchvat - brečení, nádech, zmodrání, zhadrovatění, následný vzlykání a úplně mimo byl jen jednou. Že se zapomene občas chviličku nadechnout, to dělal před tím. Min. týden dohromady asi 7x zas pozdější nadechnutí, ale vzhledem k tomu, že vím, že z toho do vteřiny může přejít do záchvatu, tak mi to přijde o dost horší, než to bylo před tím, ale možná že je to stejný.

Ale nápor na mojí psychiku je to teda šílenej... Musím říct, že jsem do sebe rvala homeopatickej Sédatif a uvažovala, jestli nevyhledám buď nějakou kinezioložku nebo psychiatra kvůli nějakým lehčím práškům.
Přešla jsem do stavu, kdy se akorát bojím, aby to nepřišlo, nějaká radost z dítěte se nekoná, jsem nadšená když spí a já vím, že se mu to snad nestane a odpočine si, ach jo, ale já byla magor vždycky
Teď je to už ale lepší, už se tolik nebojím, snad to nebude moc častý: (((

Po vánocích měla Eli neštovice, teď je má zas Mates, jsme furt zavřený doma, děs