

. Na to vstávání, to nevím. A malej Tě tahá i z postele? Já spím s klukama v pokojíku, tak si hrajou a já pochrňávám, než se začnou dožadovat kakaa a mlíka. Jinak s Lukajdou jsem taky vstávala takhle brzy. Ale on by asi i usnul, ale zase jsem chtěla, aby spal 2xdenně, tak jsme vstali, dali prádlo do pračky, upekli nějakou buchtu, četli a tak. Docela mě to bavilo. Postupně si spaní prodlužoval sám. Nijak jsem mu s tím nehýbala. Mišule spí asi dýl, protože jsem si ho naučila k sobě do postele, abychom se vyspali dýl, protože jsem z těch dvou rarachů unavená, tak se mi nechtělo vstávat v pět. Jinak když spal ve svojí postýlce až do rána, tak se budil taky kolem pátý.
. Už mě kolikrát i odstrkuje, když se chci pomazlit, což jsem doteď neznala, ale opravdu bylo na čase, neb víc jak rok dlouhé vzdorování Lukajdy na jakoukoli věc, kterou jsem chtěla, takže třeba 10xdenně řev šílenej, že něco nebude dělat, nebo jíst, nebo někam nepůjde a moje kojení-nekojení a Lukajdy řvaní na mě, že mě nemá rád a ať jdu do práce (žárlivost na Mišulu) a 4měsíce nošení Mišáka v šátku a jeho totální závislost na mně do minulého týdne a vstávání v průměru 5-10x za noc (Lukyho čůrání často 2x-nyní už vydrží i bez čůrání, Mišáka hledání dudlíku klidně 5xza noc a jedno přenášení ke mně do postele a od té doby hlídání, jak se převaluje, aby nespad), a celodenní starání o oba se na mně teda podepsal hodně. Asi nejsem ten pravý tip na taková prďata. No zaplaťbůh, že už jsme na tom tak, jak jsme. Teď už jsou to zlatíčka moje a už i něco s nima udělám. Předtím nešlo absolutně nic, Mišule jakmile jsem se zvedla ze země, tak už na mě visel a houpal se mi na nohavici. Často jsme takhle s pláčem vařili, no to byly nervy. No tak teď už snad se všechno vrátí do správných kolejí a bude jen líp. Snad-ťukťukťuk.
. Tak jako ječet umí pořád pěkně, když se mu něco nelíbí a je paličák. Ale paličák je po mně, tak to beru tak nějak přirozeně, protože přesně vím, co cítí a proč vzdoruje. Ale je to i parádní tenhle věk. Musím říct, že si to užívám. Já už tak od jeho dvou let si to hodně užívala. Vždycky jsme odněkud přišli, už cestou jsme si říkali, že přijdem domů a uděláme si kafíčko. Zasedli jsme ke stolu, zapálili si svíčku, Luky měl Caro, já kafe a malovali jsme nebo povídali. Ten Mišule to hodně narušil, ale tak to mělo být. Třeba jen já to nezvládám. Opravdu asi nejsem ten typ na chaos
. Ale teď už je to zase fajn. Blbneme s Lukajdou, Mišák se směje, je to fajn. Když jde Luky na návštěvu k babičce (bydlí v baráku s náma), tak mi říká, jestli se mi nebude stýskat. Nedávno tu byla kamarádka a on šel taky k babičce a mezi dveřma mi říká-miluju Tě
, tak kamarádka koukala
. No je to pěkný. Ale jakmile se chci s někým zakecat, koho potkáme, tak se vzteká, že jdeme, takže vypadá, jak spratek rozmazlenej, no jen mu seknout na zadek 
. Tak jsem se rozkecala, tak ahoooooooooooooooooooooooooooooooooooj
Edudant a Francimor od Karla Poláčka v Hudebním divadle v Karlíně
Tipy na vánoční dárky pro celou rodinu
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem
Kreativ Ostrava 2025Ostrava-město
Beseda a autogramiáda Aleny MornštajnovéPraha 1
Labyrintem Malostranských dvorkůPraha 1 Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.