Re: Můj syn v německé školce

Děkuji moc za vaše postřehy a zkušenosti....jsou pro mě moc cenné.
Jani, vidím, že je to běh na delší trať, než jsem čekala. Ono se pořád říká, jak se děti rychle učí, a jeden by z toho nabyl dojem, že za půl roku bude malý šprechtit, jako by se tu narodil, což je samozřejmě blbost. Možná mě taky znervózňují neustálé dotazy rodiny, jestli už malý mluví... Pokud se to má vyrovnat až ve škole, tak mě to zas až tak neuklidňuje, protože bych si přála, aby Vašík chodil do školy už zase zpátky u nás. No, nevím, těžko říct jak to budu cítit za další 3 roky, momentálně si říkám, že se určitě chci vrátit, ale všechno se může změnit, to chápu. Zatím mi tu asi nejvíc chybí kamarádka, protože na to, abych si dobře povykládala, bych potřebovala opravdu velmi dobře zvládat němčinu a přesto by tam ještě pořád byla taková malá mezírka, však to určitě taky znáte.
Co se školky i řeči týče, někdy si říkám, že já jsem z toho všeho možná víc vystresovaná, než to dítě. Pravda bude zřejmě někde uprostřed.
Katávko (nebo Katko?), bydlíme poblíž Siegenu (v malé obci asi do 2tis. obyvatel), tj. někde mezi Kolínem a Frankfurtem,je tady moc hezky, ale často tu prší. A kde bydlíte vy?