Re: ještě poddotaz...

no co mám děti, tak si nechám ujít příliš nebezpečné země... jako třeba stopovat sama po Pakistánu, když mám dva malé prcky, co budou mámu ještě pár let potřebovat - to opravdu ne.
Děti nás omezily asi tak kolem roku, kdy oběma bylo cestování nepříjemné... jako miminka byli relativně v pohodě, ale pamatuju scénku, kdy se roční synek zoufale držel kola od auta a odmítal jít byť jen na hřiště v cizím městě... auto bylo jeho poslední pojítko s domovem a když jsme ho od auta odvlekli dál, tak vzlykal a byl k neutěšení. Dcera byla to samé v bleděmodrém. Od zhruba tří let mladší se to obrátilo a děti škemrají o výlety. Často si roztáhnou spacáky ve svém pokoji a táboří a jezdí na výlety v obýváku...
Výlety se snažíme přizpůsobit trošku jim - tj. sportovní výkony ustoupily trošku házení kamínků a stavění domečků z kůry a kulturní zážitky jsou spíš výstup na věž hradu než tříhodinová prohlídka s odborným historickým komentářem.