pohled z druhé strany

Jako animátor jsem pracovala 3 měsíce, dýl jsem to nevydržela... (v Tunisu v Port el Kantaoui)

Ráno si musíte píchnout na píchačkách v určitém čase, jinak vám nezaplatí den. Po snídani se každý animátor rozprchne za svými povinnostmi. Já vedla aerobiky. V mezičase, kdy jsem neměla hodiny, jsem MUSELA chodit mezi lehátky a "bavit" lidi. Kdybych to nedělala, hádejte, co by se stalo? Žádné prachy.

Takhle se funguje v kuse až do večera, večer pak v 20.00 začíná taneční představení, které končí o půlnoci.

A teĎ hádejte, kdy se trénuje na ty taneční vystoupení, když se celý den věnujete aerobikům a "bavením hostů"? Od půlnoci do rána. Dokud to nevypadá tak, jak má. Kdo zrovna netrénuje (protože v tom onom tanečním čísle nevystupuje), šije kostýmy.

Měli jsme mít 1 volný den v týdnu. Hahaha. Hosté jsou důležití, potřebují být baveni, žádné volno.

Měly jsme spát v hotelových pokojích. Teda my, holky z evropy (cca 8). Cca 20 tuniských kluků spalo na pryčnách v dřevěnici o velikosti maringotky.
Pak se objevilo ale nějak více hostů, nám nikdo nic neřekl, uklízečky nám vyházely všechny věci z pokojů (udělaly nám z našeho majetku velké rance - čisté/špinavé oblečení, líčidla, boty-všechno v kupě), a už jsme se stěhovaly do dětské herničky.. Do jedné místnosti se 3 postelema...

Takhle bych mohla pokračovat donekonečna.

Takže - být animátorem není žádný med. Já mohla odejít, vrátit se. Ale pro ty tuniské kluky to je jediná šance, jak živit rodiny. Takže to trpí, a zaměstnavatel si pak dovoluje o to víc...