Re: Významy starých českých slov

Mirko, hlásí se jedna historička a češtinářka Myslím, že tyto pojmy by dětem měl vysvětlit hlavně dějepisář, podle mě není v lidských silách obsáhnout všechny možné obory - já bych dítěti nedokázala bvysvětlit věechny možné záludnosti fyziky a matiky, např. Ale určitě je dobré vědět, kam sáhnout, když se dítě zeptá.
Doporučuji Slovník českých dějin Libora Vykoupila (Julius Zirkus, Brno 2000). Zrovna ten erbovní měšťan tam není, ale je tam tam řada pojmů jako normalizace, emigrace, osvícenství, vysvětlení funkcí jako nejvyšší purkrabí, nejvyšší zemský písař, řada jmen z české historie a taky samotných historických událostí, stručné shrnutí informací o uměleckých stylech apod.
Jinak je zdrojem informací taky internet, Wikipedia (brát ji trochu s rezervou, tvoří ji nadšenci, ale pro orientaci je určitě dobrá!)

-"erbovní měšťan" - našla jsme na internetu, že to byl měšťan (plnoprávný obyvatel města, který měl právo se zapojovat do veřejného života), kterému byl udělen erb. Tento měšťan vykonával většinou živnost nebo mohl být obchodník, řemeslník, nebo i lékař. Největšího rozmachu "erboního měšťanství" dosáhlo v 16. století, v roce 1627 císař Ferdinand II. tuto instituci zrušil.
-"učinil velké nadání, zejména pro městský špitál" - podle mě opravdu znamená ten dnešní "sponzorský dar"
-"Romantické 19. století" - neznám tedy kontext, ale podle mě se tento pojem vztahuje k romantismu - uměleckému stylu, který pronikal i do běžného života lidí. Projevoval se v umění zájmem o individualitu-jedinečnost člověka, jeho cit a duševní rozpoložení. Hrdinou uměleckých děl byl často vnitřně rozervaný člověk, často na okraji společnosti (viz třeba Máchův Vilém) - lupežník, sirotek, vyděděnec... Ve společnosti se projevoval zájem také o kořeny a jedinečnost jednotlivách národů - což vedlo k bádání nad jazykem jednotlivých národů, jeho historií, mytickými postavami (jako u nás Praotec Čech, Libuše...) - a tento zájem pak vedl třeba u nás k národnímu obrození, podobně v Evropě také k uvědomění si vlastní jedinečnosti jednotlivách národů, což u některých, které toužily po samostatnosti, vedlo k pokusům o odtržení z nadvlády (např, Poláci z područí carského Ruska, některé se zase chtěly sjednotit - např. Itálie a Německo.