Re: Špatné zkušenosti na dovolené - co se stalo se Slovákama?

Ahoj Vaal,

žiji na Slovensku dva roky. Jsem tu s manželem, pracuje tu na 5-ti letém projektu. Žijeme v malé křest´anské vesničce a tady jsem se s ničím podobným nesetkala. Ovšem do města Levic, kam to máme 8 km, to říci nemohu. Dokonce mi v jednom krámě neprodali ani maso. Žije tu i hodně madáru a od těch jsem nikdy podobné chování nezažila. Máme také hodné podobné zážitky z Tater, Slovenského ráje, kde jsme se ubytovali na nalebné chatce, předplatili si 3 noci s polopenzí a když jsme se vrátili z nějakého výletu a manžel řekl personálu, že pak jdeme na pivko k jezírku, tak na nás majitel začal ječet, že jsme čestí paštikáři. A to mi rozhodně nejsme, i když bych i byla, mám sváči z domova ráda, ale jak tu nikoho nemáme, jsem št´astná, když nemusím vařit a starat se o nic, jen nám pečený holoubci padají do úst. Hodně slováku na toto chování pyšné není a musím říci, že je št´astný ten, kdo se tu setká s ochotou. Všeobecné charakterizováno: moc neotravovat, neptat se. V naší vesnici tomu ale tak opravdu není, lidé jsou k nám velmi pohostinní a rádi nás ohromují svými tradicemi. Přes řeku máme krásný ranč, ale i tam už je to jináč. Vždy když tu máme rodinu, tak tam chodíme, ale ted´ už jen na koníky a zvířátka, houpačky, páč jsme tam byli 5x za sebou na jídle a nikdy jsme nedostali to co jsme chtěli a to chodíme většinou ve všední den a sedíme tam sami nebo 2 rodiny. Myslela jsem si, že jim vadí, že jsem češka, ale naposledy, když jsem čekala na manžela, než nás vyzvedne, páč se opil převozník a my se s malým nemohli dostat přes řeku domu, tak jsem si tam dala jen kafe a místo jablečného džusu nám řinesli jahodový. Peklo, ale už jsem neříkala nic a vedle nás jim tam pak udělala čoro moro jedna Slovenka, co byla hodně rozčarovaná z jídla.
Jinak i manžel v práci nadává na totální neochotu se přizpusobit a v rámci koncernu už vyzkoušel hodně míst, ale tohle teda fakt považuje za skutečnou zkušenost s lidmi.

Vubec nechci Slováky pomlouvat nebot´se nám tu žije dobře. Rodila jsem svoje první dítě tady a naopak jsem byla s péčí strašně spokojená. HOdně mě překvapili rozdíly, mezi námi bratry a bylo to první pulrok velké rozčarování. Když jsem žila v anglii nebo v německu, tak to asi človek tak nějak čeká a asi i jinak příjme. Ale už jsme si zvykli a asi si to už ani tak nebereme Zrovna dneska se chystáme do Tater na Bilíkovu chatu na prodloužený víkend, ale tu vlastněj Češi.

Doufám, že jsem nepsala moc zmateňe, páč mi tu do toho klavíruje i moje dítko...